Jeho rodiče Zdeňka a Luděk Sosnovi s ním prožili celou dosavadní kariéru. Z Chelčic ho v týdnu vozili na tréninky, o víkendech na zápasy po celé republice i do zahraničí. Teď si alespoň pravidelně volají, ale staršího syna sledují jen na dálku.
„Doma nám chybí. My jsme si to ani takhle nepředstavovali, ale byl to jeho sen. Hlavně že se mu tam líbí. Byla bych šťastná, kdyby jednou řekl, že je rád, že jsme mu to umožnili,“ tvrdí Sosnová, když v obýváku rodinného domku v Chelčicích začnou s manželem popisovat Adamovu kariéru. Když na něco zapomenou, nahlédnou do knihy, která díky fotkám a výstřižkům mapuje zejména synovy začátky.
Vachouškové o tátovi: Dával nám čoud, těžký životní osud ho nezlomil |
Právě v obci na Strakonicku talentovaný hráč s fotbalem začínal. Na hřišti či kolem baráku se honil za míčem, pokud zrovna neseděl na motorce, což byl otcův koníček. Fotbalu se do té doby věnovala spíš matka, která v klubu osm let trénovala. „Adam nechtěl, aby ho vedla maminka, tak ho zařadili do týmu starších dětí. V pěti jsme se rozhodli, že se bude věnovat jen fotbalu,“ vypráví.
Talent ofenzivního fotbalisty byl zjevný. Už ve čtyřech letech hrál proti šestiletým, v šesti střílel góly osmiletým soupeřům. Pomohla mu i Letní fotbalová škola v Třeboni, kam se dostal díky nejlepšímu klipu v televizní soutěži. Vyzkoušel si i týdenní kemp v pražské Spartě. Tam ho otec – slávista – poslat nechtěl. Navrhoval ten slávistický, ale když si o něj syn napsal Ježíškovi, neměl na výběr. V součtu s dětským táborem byl Adam Sosna v osmi letech skoro měsíc pryč. „Už se mu pak stýskalo, ale ukázal, že je samostatný a zvyká si,“ říká Sosna.
Šikovný střelec pak dvakrát hostoval v Písku, načež jeho rodiče přemluvil trenér z českobudějovického SKP Václav Hrabík. „Říkal, že dvakrát nikoho neoslovuje, ale že by to pro Adama bylo opravdu dobré. Takže jsme kývli a půl roku trénoval i hrál za oba kluby. V deseti přestoupil do SKP a najednou jsme si říkali, kolik máme času,“ usmívá se otec.
Už si chrochtám! Sedláček o lásce, divokém rozchodu se Spartou i Nizozemsku |
Myslel to však s nadsázkou, protože i o čtyři roky mladší syn Jakub hraje fotbal. A tak se stal z jejich vozu takový pojízdný obývák, kde se kluci učili, jedli i odpočívali. Aby toho Adam neměl málo, rok dělal i karate.
„Budeme vzpomínat na turnaj, ne na dlažbu před domem“
Rodiče chtěli trávit s kluky co nejvíc času, i proto s nimi vyráželi na téměř všechny zápasy, postupně se museli rozdělovat. „Nejdřív se nám zdálo daleko dojet třicet kilometrů do Strakonic. A pak začaly výjezdy do Žiliny, do Německa. Chtěli jsme dodělávat věci na baráku, ale pak vždy přišel nějaký turnaj v zahraničí, což stálo dost peněz. Ale řekli jsme si, že budeme vzpomínat na turnaj, ne na zámkovou dlažbu před domem,“ srovnává Sosna.
Kde všude Adam Sosna hrál. Osobní sbírka dresů a klubových šál.
Ve třinácti letech zamířil Adam do pražské Slavie. Nejprve se zde půl roku seznamoval, pak do klubu přestoupil. „Bylo to velké rozhodování. Nakonec jsme se tam na tři roky přestěhovali všichni kromě táty, který za námi jezdil. Na víkend jsme se vraceli domů a na zápasy mířili jen na otočku,“ popisuje Sosnová.
Rodiče mladého fotbalisty těšilo, že se jejich synovi daří. „Sportovně to bylo skvělé hlavně pro něj. Ale když si představíte, co všechno s tím souvisí, tak to nebylo lehké,“ upozorňuje.
Mladík však nezapomínal ani na školu. Platila jednoduchá rovnice. Když nebude úspěšný ve škole, nebude chodit na fotbal. A protože se mu dařilo v lavicích i na hřišti, všimli si ho zástupci slavného Juventusu Turín, kam v zimě přestoupil. „Zprvu jsem moc nejásala. Poslední půlrok byl Adam už sám na střední škole v Praze a trochu jsem si na to zvykla. A teď tohle,“ povzdechne si.
FIFA rozšířila trest pro funkcionáře Juventusu na celý svět, dotkne se i Nedvěda |
Doma společně probrali klady i zápory, nakonec rozhodla Adamova touha po pokračování jeho sportovního snu. Pro šestnáctiletého kluka je život bez rodiny na severu Itálie těžký, ale jde si za svým. „Před dvěma týdny jsme za ním byli. Máme z něj pocit, že to zvládá dobře, že se mu tam líbí. Limitem je řeč, protože místní kluci anglicky moc neumí. On se učí italštinu z angličtiny, kterou ale měl jen pár let ve škole, takže to je pro něj ještě těžší. Na hřišti už se ale dorozumí,“ dodává Luděk Sosna.
S rodiči je starší syn denně v kontaktu. „Ale je v pubertě, takže je to pro něj takový povinný hovor. Jak se máš? Dobrý. Co jsi měl k obědu? Pastu. A včera? Pizzu. Ví, že si to musí odbýt,“ usměje se otec.
Daleko raději hraje Adam ve volném čase s Jakubem online hru Fortnite na playstationu. „V tom jsem lepší,“ rozzáří se mladší sourozenec. Kluci spolu vycházejí dobře, i když si vzájemně chybí. „Bývali spolu často venku, pořád něco hráli. Ale když tu byl Adam naposledy, tak už mu Kuba říkal: Už abys zase letěl. Jinak jsou to normální kluci. Občas zlobí, ale mají se rádi,“ přikývne Zdeňka Sosnová.
I když má italský velkoklub vyhrazeného člověka, který se o mladé hráče stará, tak život v Itálii učí Adama samostatnosti. „Hodně mě překvapil, jak si všechno zařizuje sám. Když letěl poprvé domů, tak ho klub odvezl na autobus z Turína do Milána. Pak už sám letěl do Prahy a zpátky měl obráceně to samé. Měli jsme ho na dálku pod dohledem, ale stejně,“ ocenila.
Konec Nedvěda v klubu je mrzí
Podobnou cestou se před několika lety vydal i Nicolas Penner, dnes záložník ligových Budějovic. „Když se to dozvěděli, tak mi paní Pennerová psala, že kdybychom cokoli potřebovali, že je nám k dispozici. To mě potěšilo,“ hlásí Sosnová.
Fotbalovou rodinu mrzí, že už v italském klubu nepůsobí česká legenda Pavel Nedvěd. „Adam se narodil 18. ledna a on tam stejný den skončil. Třeba to ale ještě není definitivní, oni ho tam milují,“ doufá.
Za Adamem Sosnou dorazili do Itálie i jeho rodiče Zdeňka a Luděk.
Šestnáctiletý talent má našlápnuto k velké kariéře. Stále je však na jejím začátku. „Bylo by krásné, kdyby mu vyšla, jak si plánuje. Ale ve sportu může skončit lusknutím prstu,“ doplňuje.
Za angažmá v Turíně jsou vděční. Nezapomínají ale ani na trenéry, kteří synovi pomohli. „Z Chelčic je to Petr Novák, Míla Homola a Jiří Iral. V Písku ho vedli Radoslav Houdek či Martin Jirsa a na SKP Václav Hrabík. Poděkování patří i celé akademii Slavie,“ uzavírá Luděk Sosna.
