„Moc dobře si uvědomuju, že všemu pomohla finanční situace Lyonu. Klub se pral, aby vůbec mohl zůstat v lize,“ poví. „Dostal jsem příležitost, která by jinak nepřišla. Kdyby mohli, koupí si někoho za třicet milionů eur. Beru to jako ohromné štěstí. A šanci dokázat, jestli na to mám, nebo ne.“
Zatím nejtěžší zkouškou jste prošel těsně před odletem na sraz. Jak se hrálo proti Paris Saint-Germain, vítězům Ligy mistrů?
Byli dobří, no. (usmívá se) Až jsem se přistihl, že nechápu, jak moc. Jsou sehraní, dokonale si vyhoví, hraje se proti nim nepříjemně.
Co s vámi ta konfrontace dělá?
Hlavně pozoruju. Třeba záložník Vitinha? Neskutečný. Když ho sledujete, zjistíte, že se k němu nedá dostat blíž než na metr. Je super vidět ho zblízka a naživo, učit se z jeho hry. Ale že by to se mnou mávalo, to ne.
Budu upřímný. Chtěl jsem ven. Proto jsem si nejdřív myslel, že ve Spartě určitě nezůstanu. Ale jak se čekání prodlužovalo, najednou bylo setrvání čím dál reálnější.
