"V hlavě to budu mít ještě dlouho. Je to škoda, proti Maďarům jsme odehráli nejlepší zápas na turnaji. Měli jsme vyhrát už v normální době," litoval Mareček. "Ale jsme mladí a musíme koukat před sebe a nechodit s hlavou dole."
Přesto, když si vzpomene na úterní středoevropský souboj, hlavou mu letí slova zmaru. Zvlášť když si připomněl svou penaltu, která skončila na rukavicích gólmana.
Šel na ni jako první. Jako ten, který dodá ostatním odvahu a ukáže, kudy vede cesta z ponurého bojiště k postupu. Přišel opak. "Chtěl jsem jít druhý, ale nikdo nechtěl jít první. Tak jsem se k tomu postavil já," vypráví Mareček o své smutné anabázi.
"Nebál jsem se, ale kopl jsem to špatně. Celé mistrovství jsme penalty trénovali, před zápasem jsem dal dvě ze tří. Jenže jak se mi to nepovedlo, tak gólman ještě vystihl stranu," kál se.
Co následovalo? "Byl jsem úplně mimo." Hned po něm šel kamarád z klubu Rabušic, ale jeho úspěšná trefa stejně nestačila k oddálení odjezdu.
Mareček odehrál všechna čtyři utkání, Rabušic toho mnoho nestihl. 64 minut proti Austrálii a 53 minut v nešťastném osmifinále. Přesto: v každém duelu dal gól a ještě proměnil penaltu v rozstřelu.
"Na to, co jsem odehrál, to bylo dobré. Ale skvěle mi na góly odcentroval Martin Zeman, to je super fotbalista. Mně už to tam jen padlo," chválil útočník se svou tradiční skromností přínos spoluhráče ze Sparty.
Přesto mu bylo líto, že se nemohl uplatnit víc. Vždyť jeho střelecký apetit je na podzim neukojitelný. "Škoda, že jsem nehrál proti Brazílii. Trenér mě šetřil na Kostariku a stejně jsem nehrál, protože jsem měl virózu," posteskl si Rabušic.
Proto se také dostal na chvíli do karantény. "Bydleli jsme spolu, ale jak byl nemocný, tak jsem byl na pokoji s Ondrou Mazuchem. No, a teď jsme se vrátili a ležím s virózou já," povzdechl si Mareček.
Ani jeden se zatím nezaobírá tím, že by měl jít do zahraničí. Tolik na očích jako předchozí výběr nebyli. "Nevím, jestli se na mě někdo díval. Nevím, jestli přijde nabídka. Zatím chci hrát ještě v Brně, mám čas," míní Mareček. "Taky nemůžu moc myslet na zahraničí. Musím dál makat v Brně," přizvukuje Rabušic.
A tak mají dva vybrušované brněnské klenoty před sebou opět jen běžné fotbalové dny. "Ale máme ještě skvěle rozehranou kvalifikaci o mistrovství Evropy v jednadvacítkách," připomněl Mareček. A to znamená i šanci dostat český fotbal po dvanácti letech na olympiádu.
