Šmicer i Sionko se shodují, že s talentovanějším fotbalistou nikdy nenastupovali. Tomáš Rosický se s oběma potkal v reprezentačním dresu, se Sionkem nastupoval už ve Spartě.
Libor Sionko
bývalý reprezentant, spoluhráč ze Sparty
Jako mladíci jsme spolu vyrůstali v áčku Sparty a už tehdy bylo vidět, že je správně fotbalově drzý. Hlavně to měl na rozdíl od mnoha jiných talentů v hlavě srovnané. Měl výjimečnou přihrávku, vůbec nedával balony dozadu, ale jen dopředu. Celý život hrál ofenzivně, snažil se vymýšlet. Dokázal vás přesně najít, s ním na hřišti to bylo nesmírně obohacující.
Kdyby byl zdravotně v pořádku, věřím, že by měl velice blízko ke klubům, jako jsou Real Madrid nebo Barcelona.
Vladimír Šmicer
vicemistr Evropy 1996, vítěz Ligy mistrů, spoluhráč z reprezentace
Když přišel jako mladý do nároďáku, bylo vidět, že je výjimečný. Měl vynikající přehled, geniální dotek s balonem, vyhlášenou přihrávku šajtlí. Byl rychlejší s balonem než bez něj, vypadalo to všechno úplně normálně a jednoduše, ale vůbec to tak není. Na takové hráče lidi chodí.
Rozhodně byl jeden z nejlepších spoluhráčů, s kterými jsem hrál. Kdyby byl zdravý, mohl toho dosáhnout ještě víc. Arsenal je samozřejmě velký klub, ale mohl třeba získat i nějaké individuální ocenění nebo mohl dostat nabídku od top klubu jako Barcelona. Kvalitu na to měl.
Když ho srovnám třeba s Pavlem Nedvědem, tak Rosa na tom byl kombinačně lépe, Pavel měl zase lepší fyzickou vybavenost. Nerad bych říkal, kdo byl horší a lepší fotbalista, protože měl každý jiné přednosti. Technicky na tom však od nás z nároďáku byl Rosa asi nejlíp.
