„Zvažuje se to, rád bych tomu nějak pomohl. Ale zatím je to v rovině otazníků,“ říká sedmačtyřicetiletý kouč.
Byl jste zvyklý vést prvoligové či druholigové kluby dospělých, jak se vám zamlouvá práce s mladými?
Pro mě to zase tak úplně nové není. V roce 2006 jsem vedl juniorku Slovácka, předtím dorost Zlína. Navíc tohle je reprezentace, kam jsem jako hráč nedosáhl. Je to jiný druh práce, z osmdesáti procent jsem spíš manažer, jen z dvaceti trenér. Je to hlavně o komunikaci, sledování, připravování akcí. Myslím, že se stejným problémem se musí sžít i Pavel Vrba (kouč národního týmu). Pro mě je to příjemná změna, pracovat s mladými, navíc se šikovnými mladými, je nabíjející. Získávám tady mezinárodní zkušenosti, můžu okoukat, jak pracují jinde. Je to obohacující i dostatečně motivující.
Při výběru trenéra pro národní tým této kategorie jste údajně byl pro Pavla Vrbu a Dušana Fitzela jediný kandidát.
S Dušanem Fitzelem (manažerem reprezentace) jsme se potkali v zimě, já končil jako kouč v Českých Budějovicích, zvažoval jsem návrat do Trnavy na místo manažera. Ta nabídka tam byla. Dušan mě ale oslovil a já řekl ano. Zajímalo ho jediné. Jestli neuteču, když mně třeba za tři měsíce přijde nabídka z ligy. Já řekl, že ne. Tohle je momentálně přesně to, co bych chtěl dělat. Začal jsem u devatenáctky, teď jsem přešel ke dvacítce. A ještě dělám Pavlovi Malurovi asistenta u osmnáctky. On zase mně u dvacítky. Známe se dobře, jsme spíš u obou týmů rovnocenní. I když každý samozřejmě zodpovídáme za ten svůj.
Bude letos dvacítka hrát nějakou kvalifikaci?
Nebude, jednadvacítka hraje mistrovství Evropy příští rok, takže moji kluci budou snažit třeba přesvědčili trenéra Dovalila, aby je vzal na šampionát, který pořádáme. V září hrajeme v Holandsku, v říjnu s Francií, což je zápas, který by se mohl hrát na zrekonstruovaném stadionu v Ústí. A v listopadu je v plánu turnaj na Kypru, pokud by to padlo, tak určitě dojednáme nějaký duel se silným týmem.
Máte ve výběru nějaké hráče ze severu Čech?
V širším kádru je Jan Filip z Teplic, dlouhodobě sleduju také Richtera a Takácse, to je šikovný kluk s potenciálem. Pro osmnáctku je hodně zajímavý Denis Laňka, což je pro mě pikantní, protože s jeho tátou jsem hrával a dobře znám i jeho rodinu.
Máte v týmu nějakého nového Nedvěda či Rosického?
Každý by takové hráče chtěl v týmu mít, hlavně Pavel Vrba. Jsou tam šikovní kluci, ve dvacítce třeba Nerad z Bohemky, tvořivý chytrý záložník. Dominik Mašek, který je v Hamburku, to je taky šikula. Líbí se mi i Patrik Schick, který trénuje se Spartou. Brzy by to měl být top útočník na úrovni naší ligy. Pokud vydrží. Problém je, že tihle mladíci na sebe v devatenácti upozorní, jdou do přípravy s ligovým áčkem, ale pak začnou lítat mezi juniorkou a farmou, jejich výkonnost jde dolů. Do toho maturita, škola. Je to síto, které ukáže, jestli na to mají morál, vůli i rodinné zázemí, aby to krizové období zvládli.
Jaký styl fotbalu mladé hráče učíte? Ofenzivní?
Každý chce hrát ofenzivně, ale těžko to jde, když na to nejsou typy hráčů. Pro nás je ale priorita práce s míčem, systémy a organizace hry se zase tak neliší. Snažíme se to nastavit tak, aby filozofie byla u všech národních výběrů stejná či podobná. Když dám příklad, pravý bek by se měl chovat jako Pavel Kadeřábek ze Sparty. Umět obrannou fázi a zároveň potáhnout balon dopředu.
O jaké poznatky vás obohatilo nedávno skončené mistrovství světa v Brazílii?
Obrovskou důležitost pro tým získali stopeři. Kolikrát v současném herním pojetí brání už jenom oni. Takže musejí mít kvalitní rozehrávku a ještě být výborní v defenzivě. Když od nich není kvalitní rozehrávka, má to tým složitější. A když nejsou konstruktivní krajní beci, tak ještě složitější. Další věc je, že se pořád zvyšují nároky na kondici. Obdivuju ty hráče, jaký mají fyzický fond. Jak se vyždímali v těch složitých klimatických podmínkách, v nichž se hrálo často i prodloužení. Smekám před nimi. A byly tam samozřejmě i zajímavé individuální výkony. Nizozemec Robben byl skvělý, jsem hotový z jeho rychlosti i z toho, jak se umí prosadit jeden na jednoho, jak dokáže rozbít obranu soupeře. On byl pro mě největší ofenzivní hvězdou šampionátu.
Dělal jste ligového kouče, manažera, teď trénujete mládežnický reprezentační výběr. Už jste si toho vyzkoušel docela hodně.
I cesta je cíl. Možná kdyby na tom kapitánském můstku teď nestáli Pavel Vrba s Dušanem Fitzelem, třeba by mě to tolik neoslovilo. Oni ale mají zájem někam posunout český fotbal, aby byl zase i mezinárodně uznávaný. Do áčka naskakují hráči, kterým je 22 či 23 let, možná budou potřebovat delší čas, než přijde nějaký úspěch.
A přijde?
Pevně v to věřím, potenciál do budoucna tam je. Kvalifikace o mistrovství Evropy podle mě ještě nebude vrchol nového týmu, takže pak bude strašně záležet na veřejnosti i novinářích, jak se k tomu postaví. Aby se po eventuálním neúspěchu zase hned nevolalo po změnách. Bude to chtít čas.
Jak si představujete svoji budoucnost? Nestýská se vám zatím po práci u klubu?
Kdyby mi nabídka k reprezentační dvacítce přišla o dva tři roky dřív, asi by mi ten každodenní kontakt s hráči chyběl. Ale teď jsem si zvykl na jiný režim, je to zajímavá práce, poznám spoustu zajímavých lidí i hráčů, obohacují mě diskuze s kolegy. Pořád mám k těm hráčům jako mladší trenér relativně blízko, můžu jim pomoct i s adaptací, přechodem mezi dospělé. Poradím jim, co je čeká v kabině áčka, jaké budou reakce jejich budoucích spoluhráčů, jak si získat jejich respekt. Kluci vědí, že mám za sebou ligovou kariéru hráče i trenéra, takže mi občas zavolají, že třeba mají nabídku jít na hostování tam a tam, poradí se, jestli je to dobrý či špatný nápad. Tahle práce mě vážně těší, vůbec toho rozhodnutí nelituji.
