Útočník Hannoveru se do týmu vrátil bez sedmadvaceti dnů přesně po třech letech. "Ani mi nepřišlo, že to bylo tak dlouho. Uteklo to hrozně rychle," říkal Štajner.
Vzpomněl si na něj nový reprezentační kouč Ivan Hašek, Štajnera nominoval ke středeční přípravě proti Belgii.
"Abych byl upřímný, tak už mě nenapadlo, že bych si za národní mužstvo ještě někdy zahrál. Už jsem s pozvánkou nepočítal," přiznal. "Vždyť jsem se jí nedočkal, ani když mi to v klubu docela šlo."
Štajner má druhou dceruPřed měsícem jeho žena Lenka porodila druhou dceru, jmenuje se Sophia. Starší Adélce jsou tři a půl roku. Štajner chtěl být u porodu, ale zrovna hrál přípravný zápas. Na lavičce tak měl telefon, aby to do porodnice stihl. Během utkání docházelo ke kuriózním situacím. "Byli jsme domluvení, že mi manželka zavolá, až to na ni přijde. Jenže chodili mi nějaké zprávy a masér na mě každou chvíli křičel, že už mám jet. Přitom jsem jim jasně řekl, že na zprávy reagovat nemají," líčil Štajner. |
Proto byl hodně překvapený, když mu před pár týdny Hašek zavolal. "Říkal mi, že jsem v širší nominaci a že se pak když tak ozve. Měl jsem velkou radost. I v klubu to lidi potěšilo."
A nakonec se dostal i do konečné nominace. "Myslel jsem si, že ta už mi asi nevyjde. Já byl hlavně rád, že se mi někdo ozval, že jsem konečně věděl, na čem jsem. To dřív nebývalo."
První šanci v českém týmu mu dal trenér Karel Brückner, Štajner debutoval v únoru 2002 na turnaji na Kypru proti Maďarsku. Bylo to v jeho nejlepší sezoně v české lize, za Liberec dal patnáct gólů, dovedl ho k titulu a v létě přestoupil do Hannoveru.
Do národního mužstva patřil dál, jenže nepomohlo mu, když na jaře 2004 hostoval ve Spartě. Nešlo to týmu ani Štajnerovi a Brückner ho pak nevzal na mistrovství Evropy do Portugalska, kde Česko skončilo třetí.
Tenkrát jeho pauza v reprezentaci trvala téměř devatenáct měsíců, Brückner ho povolal až na podzim 2005. V březnu následujícího roku byl nejlepším českým hráčem v přípravě v Turecku (2:2), byl to jediný zápas reprezentace před nominací na mistrovství světa. Štajner v ní pochopitelně nechyběl.
Na šampionátu v Německu zasáhl do všech utkání v základní skupině, pak byl u reprezentačního loučení Pavla Nedvěda se Srbskem v srpnu 2006 a následující měsíc odehrál úvodní kvalifikační duely o postu na Euro 2008 s Walesem a na Slovensku.
Naposled to bylo 6. září 2006 v Bratislavě, Česko vyhrálo 3:0, Štajner naskočil na posledních čtrnáct minut a víc dosud reprezentační dres neoblékl. "Nejdřív mě mrzelo, že už v národním mužstvu nejsem. Ale pak už jsem to neřešil."
Nenominoval ho ani Brücknerův nástupce Petr Rada, ani poté František Straka, který tým vedl v jediném utkání. A tak řešit českou reprezentaci začal Štajner až po nedávném Haškově telefonátu.
"Je to přátelák, tak věřím, že si zahrajeme všichni," doufá v 28. start za reprezentaci. A za necelý měsíc už může přidat další, Česko čeká rozhodující bitva v kvalifikaci. Pokud 5. září na Slovensku nezvítězí, už tak malá naděje na postup na mistrovství světa se zřejmě definitivně rozplyne.
"Ale když se tam vyhraje, tak minimálně druhé místo máme ve vlastních rukách. A hlavně máme nejjednodušší los," tvrdí.
Pokud by Česko kvalifikaci zachránilo, má Štajner šanci startovat na druhém mistrovství světa. Další turnaj už by pro něj zřejmě nebyl. V současném kádru je totiž nejstarší, v květnu mu bylo třiatřicet.
"Ale zatím mi to pořád běhá," říká s úsměvem. "V Hannoveru hrajeme jen jednou týdně, takže pohoda."
Bez půl roku ve Spartě je tam sedm let, smlouvu má na další dva roky. V sobotu v Berlíně odehrál za klub už 200. soutěžní zápas. Fanoušci ho mají rádi, trenér Dieter Hecking mu věří.
"Sice jsem byl několikrát na odchodu, ale pak jsem se vždycky prosadil a zůstal. A teď už jsem se nechtěl nikam stěhovat," líčí.
"Od té doby, co v Německu jsem, tak je v bundeslize víc peněz. Mužstva jsou kvalitnější, vyrovnanější. Poslední porazí prvního, to se v jiné špičkové soutěži nestane. V Anglii hrají o titul čtyři týmy, ve Španělsku dva, ale v Německu devět."
