Do nadcházejících dvou zápasů už reprezentaci nepovede Ivan Hašek, jenž skončil po fiasku na Faerských ostrovech, ale dosavadní asistent Jaroslav Köstl.
Češi musí zvládnout závěrečný duel kvalifikace s Gibraltarem, aby měli jistotu druhého místo ve skupině, a také přípravné utkání se San Marinem. Obě totiž mají vliv na postavení v žebříčku FIFA, které rozhodne při nasazení v baráži.
„Vnímám, že kolem reprezentace jsou negativní věci, výsledek na Faerských ostrovech byl také špatný a to mě mrzí. Mrzí mě i vyhození trenéra Haška, protože byl skvělej. Ale je to, jak to je, a věřím, že pod Jardou Köstlem ty zápasy zvládneme. Chci ať se spojíme, protože baráž bude klíčová a fanoušky potřebujeme,“ doplnil Souček.
Souček pokřtil svou knihu. Když lidem dá něco do života, budu mít radost, říká |
S Köstlem se znáte dlouho. Co od něj čekáte?
Myslím, že jemu strašně pomohlo, že se jako mladý trenér spojil s Jindřichem Trpišovským a Zdeňkem Houšteckým a tahle parta spolu byla několik let. Z mladého trenéra a asistenta vyrostl velkej asistent a teď vstupuje do role hlavního kouče. Věřím, že respekt bude mít a má i zkušenosti s přípravou, takže věřím, že na to má.
Vnímáte tohle období jako to nejtěžší, co jste v reprezentaci zažil?
Nejtěžší pro mě asi bylo, když nám před dvěma lety hrozilo, že nepostoupíme na Euro do Německa, to byly také těžké chvíle. Museli jsme vyhrát tři zápasy, skončil trenér Šilhavý, takže to bylo nejtěžší, ale to aktuální je další. Vnímám ty zkušenosti a vím, že právě já musím přijít do kabiny a spoluhráče uklidnit a namotivuje.
Tomáš Souček s manželkou Natálií na křtu své autobiografie.
Vás teď určitě nabudilo, že jste o víkendu 38. gólem srovnal český rekord Patrika Bergera v Premier League.
Je to velká věc, hlavně když to slyším od lidí. Já si to ani tak neuvědomuju, a až díky těm ohlasům si toho vážím víc a víc. Teprve až uběhne pár let, možná si toho sám budu vážit ještě víc. Ale jsem za ten milník každopádně rád.
Máte větší radost z rekordu, nebo z vydání knížky?
Obě jsou takové individuální minitrofeje a myslím, že se to nedá zhodnotit. Střelecký rekord je úspěch na hřišti a knížka něco úplně jiného. Je to odlehčení od fotbalu a nakouknutí do soukromí, co může předat lidem strašně moc. Na druhou stranu i moje góly jim něco můžou předat, když jsem jejich vzor. Takže tomu dávám stejnou váhu.
Součkova upřímná knižní zpověď: Oslava mu pomohla překonat nespavost a depresi |
I díky vašemu gólu West Ham vyhrál a konečně se zvedá.
Je pravda, že to je dost důležitý a ta dvě vítězství nám pomohla. Doma jsme nevyhráli půl roku, trápili jsem se a teď máme dvě výhry v řadě. Víme, že tuhle sezonu budeme hrát o sestup, ale taky víme, že West Ham je tak velký, že tam nepatří a chceme hrát výš. Teď jsme se v tabulce aspoň trochu vyhoupli a je to strašná vzpruha. Těším se, až se tam po reprezentační pauze zase vrátím.
Po sobotním utkání jste navíc obdržel dres s číslovkou 250 na oslavu počtu zápasu v barvách londýnského klubu. Co to pro vás znamená?
Hodně to pro mě znamená. Přišel jsem z Česka, moc lidí o mně nevědělo, a teď jsme spolu s Jarrodem Bowenem, který přišel dva dny po mně, oslavili tenhle milník. Všichni nám říkají legendy, ale my se toho zatím zříkáme. Ale je to krásné, že si nás lidi váží za to, co jsme dokázali. Ta vzpruha 250 zápasů je nezapomenutelná.
Určitě ho přidáte do své sbírky.
Ten dres je krásný, navíc mi ho předal trenér za přítomnosti rodiny, celý tým tleskal. Právě ty vzpomínky, které člověku zůstanou v hlavě, jsou ve výsledku nejkrásnější. Ale i ty ceny si rád vystavím.
Souček oslavil rekordní gól i s dcerami. Míval jsem z něj noční můry, smál se kouč |
Za 30 let jste jich posbíral celkem dost. Když ale dáme stranou minulost, jaké máte plány do budoucna?
Strašně těžká otázka. Vím, že jsou hráči, kteří ve 28 skončí a někdo zase hraje až do 38. Je to pro mě složité a samozřejmě nad tím přemýšlím. Přemýšlím dopředu, ale zároveň si užívám fotbal, protože cítím, že ho stále můžu hrát na vysoké úrovni. A dokud mě bude bavit, tak jsem schopný ho hrát. Ale nedokážu říct, jestli konec kariéry bude za rok, nebo za deset let.
Hrozí, že byste se stal Jaromírem Jágrem českého fotbalu?
To ne, to není můj cíl. Na jednu stranu chci hrát, dokud mě to bude bavit, ale také chci vědět, kdy skončit. Určitě nebudu hrát po čtyřicítce a věřím, že ani ne po 38 letech, možná někde na vesnici. Nevím, jak na tom budu třeba za dva roky, ale můžu říct, že v příštích pěti letech přijde moje závěrečné angažmá.
