Když ve středu z reprezentační lavičky držel palce spoluhráčům v přípravném utkání proti Islandu (2:1), v jeho klubu znenadání skončil trenér Christian Gourcuff, který si Koubka v závěru srpna přivedl ze Sparty a udělal z něj jedničku, i s asistenty.
„Jak jsem pochopil, tak se v klubu mění úplně všechno. Aspoň, že mi tam zůstal trenér brankářů,“ utěšuje se Koubek při setkání s českými novináři v Kataru.
Jak si vysvětlujete, co se v Rennes stalo? Třikrát jste vyhráli v lize a postoupili v poháru.
Překvapilo mě, že k těm změnám došlo po čtyřech výhrách. Ale změnil se prezident a ten si vybral svého trenéra. Má svou představu o fotbale a rozhoduje on.
Gourcuff měl údajně s novým šéfem neshody.
Pod trenérem Gourcuffem jsme našli způsob, jak společně vyhrávat a teď se to zase celé změní. Ale věřím, že nový trenér zanechá alespoň pár stop z těch posledních výkonů. Překopávat to celé by byla škoda. Ve fotbale se stává, že se mění trenéři.
Jak příchod nového kouče Sabri Lamouchiho, někdejšího francouzského reprezentanta, může ovlivnit vaši pozici?
Uvidím, až se vrátím. Mluvil jsem s trenérem brankářů, tak nějak vím, co se tam stalo, ale určitě bych o tom rád získal víc informací. Psal jsem i klukům, ale zatím toho moc nevím.
Po příchodu jste se stal jedničkou: v lize máte bilanci čtyři výhry, remízu a tři prohry. Může se vaše pozice změnit?
Sám nevím, co to pro mě znamená. Jestli budu chytat, nebo ne. Je to pro mě o to horší, že jsem teď všechny přesvědčil o tom, že chytat můžu. A teď musím přesvědčit nového trenéra znovu. Člověk má samozřejmě strach, protože nový trenér si vždy vybírá hráče podle toho, jak mu sedí.
Vaši konkurenti jsou reprezentanti M’Bolhi z Alžírska a Diallo ze Senegalu. Jak vzali, že jste je odsunul na lavičku?
Je to pro ně složité, nepříjemné. Přišel jsem až na konci přestupního období a vyfouknul jim místo. S novým trenérem se ta pozice může změnit. Já se snažím soustředit na svůj výkon, od ostatních kluků se snažím učit, protože jejich brankářský styl je rozdílný od toho mého a určitě si mám od nich co vzít. Já měl vždycky štěstí, že jsem měl za sebou vynikající gólmany. Respektuju je jako brankáře, ale na kafe spolu nechodíme.
Berou vás víc, když jste v posledních třech zápasech nedostal gól?
Pro mě ty nuly ani nejsou důležité. V naší situaci byly klíčové výsledky. Nepřemýšlím o tom, že bych chtěl svou sérii protáhnout. Soustředím se jen na další balon, jak se na mě valí další útok a abych ho zastavil. Vím, že u mě to takhle funguje. Nuly neřeším. Spíš bychom potřebovali příště vyhrát nad Štrasburkem, na který máme v tabulce jen pět bodů. Je to pro nás velmi důležité.
Výsledky ukazují, že se zlepšila i vaše spolupráce s obránci. Je to tak?
Už toho na mě moc nepouštěli. Už jsme si na sebe zvykli, v posledním zápase na mě skoro nic nešlo. Jenže se tři kluci zranili, snad budou v pořádku. Navíc nový trenér může obranu změnit.
Na co jste si musel zvyknout nejvíc?
Stopeři řeší situace jinak, hodně opouští střed hřiště. Na to si pořád trochu zvykám, měl jsem s tím trochu problém, ale vysvětlili mi, jak to trenér chce.
O post jedničky bojujete i v národním mužstvu, dá se to s Rennes srovnat?
Samozřejmě všichni chceme chytat ty důležité zápasy, ale je to férový boj a máme s klukama dobrý vztah. Nejlepší pozici má pořád Tomáš Vaclík, který kvalifikaci odchytal dobře. A i proti Islandu ukázal svůj přínos. My jsme s Jirkou Pavlenkou dostali čuchnout, samozřejmě bychom chtěli chytat, ale respektujeme, že Tomáš je jedničkou. Vztah mezi námi je v pohodě, každý známe svou roli.
