Když ho jako teenagera koupila Chelsea a on začal objevovat Londýn, vyšlápl si Tomáš Kalas na kopec poblíž zoologické zahrady. Primrose Hill se to místo jmenuje. Turisty tolik netáhne, přitom z něj máte město jako na dlani. „Odtamtud na mě poprvé zdálky vykouklo Wembley,“ vybaví si.
Od té doby uteklo už devět let. Kalas během nich na nejslavnější fotbalové adrese světa dvakrát zažil boj o Premier League a v pátek večer se ve zmodernizovaném chrámu pokusí jako reprezentační stoper zastavit anglické favority.
„Hrát ve Wembley je zážitek,“ zazáří oči pětadvacetiletému obránci Bristolu. „Jeden z největších v životě.“
Moje WembleySeriál MF DNES před kvalifikačním duelem s Anglií o postup na Euro 2020. |
Tak silně na vás zapůsobilo?
Zvenku je to kolos, zevnitř ještě tisíckrát zajímavější. Od útrob přes šatny až po vchod na trávník. Když zespodu koukáte do horních řad, zabolí vás za krkem. A kdyby se dalo na hřiště někudy proletět, klidně tam přistane malé letadlo.
Co kabiny?
To je taky něco. V první chvíli jsem nevěřil, kam jsem to vlezl. Říkal jsem si, že je to nějaká hala, ze které se ještě půjde do kabin, a až když jsem se rozhlédl, došlo mi, že tam už jsme. Na šířku patnáct dvacet metrů, na délku snad čtyřicet.
První návštěvu Wembley jste odseděl na tribuně a váš Middlesbrough prohrál. Zato loni jste za Fulham v závěru naskočil a slavil postup. Kdo z královské rodiny vám blahopřál?
To kdybych věděl! Asi nikdo, koho bych poznal... Nerad bych se sekl, vím, že na zápas se byl podívat princ William. Ale jestli nám třásl rukou, to si nevybavím.
Jak se hraje nejlukrativnější zápas světa? Vítěz bere kolem pěti miliard.
Vím, že postoupit do Premier League je finančně zajímavější než vyhrát Ligu mistrů. Už jenom to vystihuje, jak velký zápas to je.
Anglie - ČeskoSledujte od 20.45 online. |
Podle toho pak musely vypadat oslavy. Přežila kabina?
Byla trošku rozmočená. Možná tam něco museli vyměnit a opravit. Ke konci oslav to už bylo spíš na gumáky, jak jsme po sobě lili šampaňské. A jestli si ze mě chcete udělat srandu – což mi vůbec nevadí, sám si ji dělám pořád – něco vám poradím.
Posloucháme.
Koukněte se na video z oslav, když zvedáme pohár a začínáme skákat radostí. Já se poprvé odrazil a medaile, kterou nám pověsili na krk, vylétla a praštila mě do zubů. Přežily, možná nebyla pravá (úsměv).
Kde ji máte?
Protože jsem se od té doby musel stěhovat, je v úschovně, ve velkém boxu, kam jsem si dával odmala všechny trofeje. Časem si udělám vitrínku, ale nechci to teď tahat z místa na místo. To až se usadím.
Kdy to bude? A kde?
Slyšel jsem, že by mohl být zájem z Bristolu, abych pokračoval, ale v průběhu sezony se na to těžko odpovídá. Počkám, až skončí, pak uvidíme, jestli se neotevřou dveře do Premier League.
Co když ne?
Zůstat ve druhé lize by neměl být problém. Ale já bych o patro výš už konečně chtěl. V Championship mám hodně zápasů, nabral jsem zkušenosti, bylo by fajn udělat další krok. Nejlépe tam, kde bych mohl říct: Jo, tady dva tři roky zůstanu.
V Chelsea, která vás každý rok posílá hostovat, to asi nepůjde.
Nevím, jaké mají se mnou plány. Ale ruku na srdce: je tam spousta peněz, výborní hráči. Já bych byl čtvrtý, pátý, možná šestý stoper. A nechci být ten, který bude vědět, že v Premier League nenastoupí, bude se těšit na poháry a ani tam to nebude jisté. To by mi nepomohlo.
Ale patřit Chelsea je hezké, ne?
Jasně. Můžu bydlet v Londýně, ve svém domě, můžu říct, že jsem hráčem Chelsea, můžu se tím chlubit, ale když nebudu hrát, k čemu to je? Tomu se snažím x let předejít.
Co když se ozvou skotští obři Celtic a Rangers? Stojí o vás.
Potěší to. Celtic je výborný klub, navíc se dá hrát Evropská liga nebo Liga mistrů, se kterou taky nemám zkušenosti. To by mě lákalo. Ale...
Ano?
Je skotská liga víc než druhá anglická? Nehaním ji, nikoho se nechci dotknout, ale už to, že ji hraje jen deset týmů, by byla změna. A když si představím zápas v úterý večer v Inverness...
To vás asi moc neláká.
Ono hrát v úterý večer v Rotherhamu taky není úplná paráda (úsměv). Ale z hlediska úrovně by mě Skotsko asi nikam neposunulo.
Mimochodem, koukáme na vaše tetování na předloktí. Novinka?
Nechal jsem si to udělat během podzimu, je to vlastně cesta mým životem. Babička není nadšená, nemá tetování ráda. Ale pro mě je důležité. Kdybych tam měl psa skákajícího přes plot nebo růži vykvétající z poupěte, je to něco jiného. Ale tohle má pro mě význam.
Jaký?
Mám tam životní mezníky. Datum mého narození, hodiny znázorňují časy narození rodičů. Pak mapu míst, kde jsem hrál, a data: postup do Premier League, postup do Evropské ligy, přestup do Chelsea, začátek s fotbalem.
KALASOVA CESTA. Životní mezníky teď obránci připomíná nové tetování na ruce.
A nápis Never Forget Your Roots.
Nezapomeň, odkud jsi vzešel. Připomíná mi, abych zůstal pokorný, protože jsem se neměl vždycky tak jako teď. S rodiči jsme bydleli v olomouckém bytě v desátém poschodí, peněz moc nebylo. Mamka pracovala v divadle, táta učil tělocvik a dělá to doteď – už snad třicet let. Nikdy mě nikdo nikam netlačil, všechno jsem si musel vybojovat sám.
A současný život je odměna.
Žiju si krásně, ale to neznamená, že jsem někdo jiný než dřív. Jsem pořád ten kluk, který odešel z Olomouce a neměl nic.
Tomáš Kalas v dresu londýnské Chelsea.
Platí, že jeho největším úspěchem je zatím postup do Premier League?
Asi ano. Ale kdybych měl mluvit o zážitcích, tak nejvíc pro mě bylo debutovat v Premier League proti Liverpoolu. Výhrou na Anfieldu jsme jim vlastně vzali titul.
Tenhle stadion na vás dýchl ještě víc než Wembley, viďte?
Atmosféra byla neskutečná. Jak to tam hučelo! Já měl štěstí, že jsem byl tak nervózní, že jsem nic moc nevnímal. Soustředil jsem se na to, abych nic nepodělal. Na jedné straně Suárez, na druhé Sterling...
Velká síla.
Říkal jsem si: Hm, tak o tyhle dva se musíš postarat, jak to uděláš? Byl jsem vystrašený. Nějak jsem to ale zvládl, i díky klukům kolem mě.
Co reprezentační zápas ve Wembley? Jak vysoko bude v žebříčku zážitků?
Hodně vysoko. Pokud by se prohrálo, což doufám, že ne, tak to bude „jen“ ten zážitek. Ale kdyby se remizovalo nebo vyhrálo, bude se to považovat za hodně velký úspěch. To by asi přebilo i postup do Premier League.
Skutečně?
Ano. Ale i kdyby se povedlo uspět, bude to jen jeden zápas. Může se vyhrát v Anglii, ale když pak prohrajeme v Černé Hoře, Kosovu a Bulharsku, uděláme ze sebe hlupáky.
