V případě elegantního stopera to není zbytečná otázka, naopak je zcela na místě. A je potřeba ji rychle vyřešit. „Už bych chtěl mít jasno v tom, za koho budu hrát,“ přiznal v úterý večer v telefonickém rozhovoru pro MF DNES. „Čím déle se to bude protahovat, tím hůř pro mě.“
Abyste rozuměli: Stefan Simič od patnácti reprezentuje Česko, v Praze se narodil, vyrůstal a stal se hrdým Čechem. Jenže povolávací rozkaz do áčka zatím nedostal - ani v úterý, kdy trenér Jarolím oznamoval nominaci na přátelská utkání s Islandem a Katarem. Zatím patří jen mezi náhradníky.
A tak se před ním vzhledem k jeho původu opět - jako už několikrát - otevírají jiné možnosti.
Lákavé, to je třeba uznat.
Co takhle obléct modré bosenské triko? V tom by nebyl problém, protože z Bosny pochází jeho rodiče a on sám vlastní bosenský pas.
Zvolit by mohl i šachovnicový dres Chorvatska, kterému jako kluk fandil a kde má také kořeny. Poslední možností je Srbsko, které může nabídnout velké lákadlo: už si totiž vybojovalo účast na mistrovství světa v Rusku. Kdo by si na něm nechtěl zahrát? Simič by mohl, protože jeho rodina v Bosně žila v Republice srbské - získat pas by bylo snadné.
Česko, nejlepší cestaČervnový rozhovor se Simičem Stefan Simič je příjemný společník a hlavně profík se vším všudy - to vám o něm řekne každý, kdo ho aspoň trochu poznal. Rozhovor ZDE |
„Zní to lákavě, ale moc o tom nepřemýšlím. Česko je pro mě pořád na prvním místě,“ ujistil v úterý. Jenže to ještě nemusí znamenat, že v jeho barvách opravdu nastoupí.
S trenérem Jarolímem zatím podle svých slov nemluvil ani jednou, až v pondělí se mu poprvé ozval reprezentační manažer Jaromír Šeterle. Ostatní zájemci o jeho služby naopak klepou na dveře už dlouho.
„Srbové mě chtěli před dvěma lety na mistrovství světa dvacítek, které vyhráli. Teď se víc ozývá Bosna a Chorvatsko,“ popsal současný stav obránce, který v Crotone hostuje z AC Milán. „Ti kontaktovali přímo mě, Srbové mého tátu.“
Zájem se ještě zvýšil po malém Euru v Polsku, které se Simičovi vydařilo. Během turnaje přiznal, že Česko a Bosna jsou pro něj při rozhodování nejpravděpodobnější varianty, teď zvažuje i další nabídky. „Nikdy neříkám nikdy a nezavírám si nikde dveře. Stát se může cokoli,“ přiznává.
Slovenský kapitán Adam Zreľák bojuje s českou dvojicí Štefan Simič, Filip Kaša.
Ta slova by měla pánům z reprezentačního úseku znít varovně. Nechat si utéct takový talent? To by byl přece hřích! Jenže zároveň se dá pochopit, že se Jarolím a Šeterle nechtějí unáhlit a jednat pod tlakem.
„Uvažujeme o něm bez ohledu na to, jestli by nemohl hrát za jinou zemi,“ ubezpečil Jarolím. A Šeterle dovysvětlil: „Má šanci být donominovaný. Ale nechceme podlehnout a povolat ho jen kvůli zájmu odjinud. Jde o to, aby měl výkonnost na reprezentaci České republiky.“
Podobný případ Česko řeší na tak vysoké úrovni poprvé. Nedávno mu Kanada odlákala záložníka Krise Twardeka, který patří anglickému Millwallu, před více než deseti lety Rakušané přetáhli tehdy nadějného brankáře Bartoloměje Kuru. Ale Simič, to je jiná liga.
Zdá se, že rozhodnout může už následující víkend. Crotone hraje proti Boloni a Česko vyšle na zápas pozorovatele: Jarolímova asistenta Miroslava Koubka. Co bude pak?
„Fotbal není jen o tom, co se stane na trávníku. Důležité je pro mě i to, jak se kdo chová, jak komunikuje, jaký má ke komu vztah,“ přemítá Simič. „Když pozvánku dostanu, budu rád. Když ne? Nic se neděje, jedeme dál. Jen budu mít zase víc o čem přemýšlet. Chci mít s lidmi dobré vztahy a chci, aby se se mnou jednalo fér.“
Pro Česko by bylo lepší, kdyby Simič nad svou volbou příliš dumat nemusel. Jinak reálně hrozí, že Jarolím a spol. o talentovaného stopera přijdou.
