„Švédský soudce Eklind porazil Československo“
„Čechoslováci jsou mistry světa ve fotbalu, byť bez oficiálního titulu“
Titulky dobového tisku křičely do světa bolavý pocit podvedení.
Parta kolem brankáře Františka Pláničky a nejlepšího střelce turnaje Oldřicha Nejedlého sahala po historickém úspěchu. Českoslovenští fotbalisté vedli ve finále nad Itálií díky gólu Antonína Puče ze 71. minuty, po dvou trefách domácího výběru však dostal zápas stříbrnou a ukřivděnou pachuť.
Nádherně kolorovaná fotka stříbrného týmu Československa z MS 1934.
Spousta dalších zde: https://t.co/2D2LpW0Xpe https://t.co/AxRrCVEp7x
Velkou zásluhu na tom měl právě švédský rozhodčí Ivan Eklind. Tvrdé a bezohledné fauly Italů nechával bez povšimnutí, po jednom z nich z 15. minuty dohrával Rudolf Krčil utkání s pochroumaným kotníkem.
Stalo se před letyHistorický speciál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly naleznete přehledně ZDE. |
I autor jediného gólu československého družstva Puč se krátce před svou trefou stal obětí drsného zákroku a musel být kříšen čpavkem.
„Čpavek vystříkl Tondovi nějak do očí, on vyletěl jako blesk a rovnou na hřiště,“ vzpomínal Nejedlý. „Na nic jsem nečekal, poslal mu dlouhou přihrávku a on běžel a napálil míč rovnou do sítě. Až později přiznal, že vůbec nemířil, neboť oči ho od čpavku tak pálily, že je měl zavřené!“
Rozhodčí byl podplacený, doma bychom určitě vyhráli
I když skóre těsně hovořilo ve prospěch Čechoslováků a do konce zápasu zbývalo něco přes 20 minut, ostatní faktory byly proti. Fyzicky skvěle vybavení Italové se v bouřlivém prostředí vyhecovali k náporu, sudí Eklind jim pomohl tím, že nechal bez odezvy faul předcházející vyrovnávací brance, v 95. minutě kapituloval Plánička podruhé.
Nejen tuzemští, ale i zahraniční novináři a odborníci odsuzovali výkon rozhodčího a za vítěze prohlašovali Československo. Sám Eklind komentoval svou návštěvu v Mussoliniho lóži slovy: „Byl to jen zdvořilostní akt. Podal mi ruku, popřál hodně štěstí, a tím to vše skončilo.“
Dommerne var tydeligt korrupte. Den svenske dommer Ivan Eklind, der dømte finalen, står på billedet sammen med sine meddommere og hylder Mussolini med en strakt arm i vejret. Han havde flere kontroversielle domme i turneringens kampe. https://t.co/zU8vREWKxs
Nicméně účastníci turnaje měli o ovlivnění jasno. Josef Bican, který na šampionátu reprezentoval Rakousko, byl přesvědčený, že italští fašisté Eklinda podplatili. Jeho tým v semifinále podlehl právě Itálii 0:1 a Švéd se o to opět významnou měrou zasloužil.
„Švéd Eklind, přes to, že řídil zápas před kritickými zraky celého světa, neostýchal se býti zcela stranickým a dopustil, že naši hráči stali se mučedníky v heroickém boji, kde jejich síly a velké umění podlomilo vědomí, že jsou vydáni na pospas jedinci, který přímo trestuhodně zneužil svého čestného úřadu!“ psaly Národní listy den po finále.
Navzdory nespravedlivé porážce se československým fotbalistům dostalo ve vlasti bouřlivého přivítání, na hlavním nádraží v Praze na ně čekal desetitisícový dav.
„Doma bychom byli jistě vyhráli,“ posteskl si Plánička.
