Slaví se šampionát, kapříkům navzdory

Praha - Kolik příměrů jde po středě vynalézt na český fotbal! Hodí se třeba ten o Lazarovi, který z temnot vyšel na výsluní. A po šestnácti letech bude hrát na mistrovství světa. Za humna do Německa, kde se fotbalový šampionát koná, jedou reprezentanti Potěmkinovy vesnice: díky nim má fotbal v Česku nablýskanou fasádu, zato pod ní jsou stále vrstvy špíny.

Korupce, svérázný klientelismus a z toho plynoucí nedůvěra fanoušků. Raději snad, aby čeští hráči v Německu nevyprávěli o fotbalových poměrech v zemi, jejíž slávu tam pojedou šířit.

Komentář
MF DNES

I nedávno zvolený šéf českého fotbalu Pavel Mokrý říká, že podplácení z domácí ligy nezmizelo. Je to přiznání stejně upřímné jako děsivé.

Český fotbal, to je doktor Jekyll a pan Hyde. Ztělesněná ctnost a uznání na jedné straně, bezmála odporná stvůra na straně druhé. Lehce se po zdejším fotbale plivne: Fuj, ty žumpo! A přece to není pravda.

Vzdor hantýrce fotbalové galerky o kapřících jakožto úplatcích. Vzdor mafiánským kmotrům i pitoreskním postavičkám, kterých není ve specifickém prostředí málo.

Pokud jde na český fotbal vymýšlet spoustu příměrů, pak ten o hnoji nesedí. Byl by mylný, i kdyby národní tým na mistrovství světa nedošel.

Středeční úspěch dodal k jeho vyvrácení pádný argument. Protože, když si bude malý capart šněrovat kopačky před prvním tréninkem, zasní se možná, že jednou jako Nedvěd či Baroš vyběhne na turnaj nejlepších. Nepomyslí na ryby, které lze posílat složenkou.

Oslavy českého gólu