Když po tréninku reprezentace v Teplicích přišel mezi novináře, byl nesvůj. "Tiskovky pořád nemusím," omlouval se. Přesto je poznat, že ostych a nervozitu ztrácí a získává sebevědomí.
"Ale když jsem šel v úterý poprvé na sraz národního mužstva, radši jsem se sešel s Martinem Feninem. Když jdete ve dvou, hned je to jiné. Ale nervózní jsem byl i tak. Přišli jsme radši o hodinu dřív. Co je lepší, než přijít o minutu později," říkal Šimůnek s úsměvem.
Vzpomenete si ještě, co bylo před rokem?
To jsem hrál za Kladno a skoro nikdo mě neznal.
Od té doby letěla vaše kariéra hodně rychle nahoru.
Začal jsem pravidelně hrát ligu. Pak přišlo mistrovství světa v Kanadě, kde jsme udělali stříbro. Pak chvilku Sparta a odchod do Wolfsburgu. Rychlý to fakt bylo.
A teď jste v reprezentaci.
Jsem zase o krok o dál. Měl jsem být v jedenadvacítce, ale nějak se to zvrtlo. Překvapilo mě to.
Nezamotala se vám z toho hlava?
To ne, zůstal jsem stejný. Jsem na zemi. Pravda, je toho na mě dost, ale na druhou stranu jsem za to rád. Ale myslím si, že jsem se změnil fotbalově.
Jak?
Když jsem hrál první zápas za Wolfsburg, radši jsem míče jen odkopával. Ale teď už je to lepší, víc si věřím, víc si dovolím, míč vyvezu.
V čem je největší rozdíl mezi českou ligou a bundesligou?
Hlavně v návštěvnosti, všude jsou plné stadiony. Taky se hraje s větším nasazením, s větším důrazem. Do soubojů se chodí jinak než u nás. Ale co mě překvapilo, tak je to tak i při trénincích.
Jak vás mužstvo přijalo?
Perfektně. Do parády si mě vzali gólmani, starší kluci. Všechno je v pohodě.
Příští středu hrajete kvalifikaci v Německu. Už se ve Wolfsburgu o tom mluvilo?
Mezi hráči ani ne, to spíš maséři si mě dobírali. Nebo fanoušci sem tam mají připomínky, ale samozřejmě všechno v dobrém. Stejně moc nevím, co říkají.
Vždyť jste pět let žil ve Švýcarsku, když tam váš otec hrál. Německy neumíte?
Čekal jsem, že na tom s němčinou budu líp. Skoro všemu rozumím, ale s mluvením je to horší. Od devíti zase žiju v Česku, takže německy toho moc nenamluvím. A když jazyk dlouho nepoužíváte, tak hodně zapomenete. Ale bude to lepší, mám učitelku. Teď si spíš s klukama trochu popovídám anglicky.
Dělal jste rozhovory do německých médií?
Chtěli je po mně, ale moc nepochodili. Až poslední týden. Byl tam se mnou manažer Jirka Rosický, tak mi s překladem pomáhal.
S jeho bratrem jste teď v reprezentaci.
Když si uvědomím, co už Tomáš, nebo Petr Čech dokázali, je to pro mě neuvěřitelný, že jsem tady s nimi.
Mluvil jste s trenérem Brücknerem o své pozici v týmu?
Ještě moc ne, jen když jsme se viděli na srazu. Říkal mi, že bude čas si sednout a promluvit si.
Vaše šance na sestavu se zvyšuje, protože tady nejsou potrestaný Jankulovski a Grygera, který si po zranění na národní mužstvo ještě necítil.
Kdyby tady oba mohli být, asi bych tu zase nebyl já.
Troufl byste si nastoupit na místě levého obránce místo Jankulovského?
Radši bych hrál stopera, to je pro mě lepší. Ale kdyby mě tam trenér dal, tak bych si musel poradit. V Kladně jsem hrál pravého beka, levého nikdy.
