„Už jsme spolu nějaké starty posbírali a určitě bych si přál přidat další. Věřím, že se ještě v reprezentační jedenadvacítce a případně i v áčku potkáme,“ přeje si dvacetiletý obránce.
Dobírá si vás bratr, že on už je v reprezentační jedenadvacítce, a vy „jen“ ve výběru U20?
Ne ne, my si přejeme vzájemně, máme dobrý vztah. Jsem rád za takovýho bráchu, neznám člověka, který by si zasloužil úspěch víc než on. Podáme si ruku, pogratulujeme si a věříme, že další den bude ještě lepší.
V čem jste jiní?
Brácha se narodil s velkým talentem, bude mít kariéru založenou na tom, jaký je člověk a jak pracuje. Uplatní se úplně všude. Motivuje mě, jsme si podobní. Navenek vypadáme jinak, ale uvnitř se projevuje to, co nám dal táta. Máme to založené na pracovitosti a odevzdání se týmu.
Jak prožívá táta vaše kariéry?
Už skončil s amatérským fotbalem, chce se nám věnovat maximálně. Vidí, že už to má nějakou úroveň, která je do budoucna zajímavá, tak ho to baví. Je to přece jen něco jiného, než sedět za klandrem někde na vesnici. Podporuje nás oba.
Motivuje vás, že se táta dostal i do dospělého národního týmu?
Říká, že nejdůležitější je klubová kariéra, tak to vnímám i já. Ale je nádherné hrát za naši zemi a já jsem strašně šťastný, že v národním týmu můžu být.
Co je teď vaší metou? Prosadit se v mateřské Plzni?
Přesně, to je moje největší ambice. Doufám, že dostanu další šanci a dokážu lidem v Plzni, že se na mě v budoucnu budou moct spolehnout.
Nyní působíte na Žižkově, co čekáte od tohoto angažmá?
Že se posunu dál. Trenér Oulehla je typ trenéra, který by se pro hráče rozkrájel, pod takovými rád hraju. Jsem rád, že mi zatím věří, a doufám, že mu to splatím výkony.
První ligové starty jste sbíral za Teplice. Jaký byl návrat na Stínadla s reprezentací U20? Prohráli jste s Anglií 0:5.
Stadion je krásný, já tady zažil špatný hřiště, takže mě mile překvapilo, jak výborně ho přichystali. Jsem rád, že jsem mohl v Teplicích za půl roku udělat nějaké starty v lize, a dál bych to nechtěl komentovat.
