V úterý ve 20:00 nastoupí národní mužstvo v Praze na Letné proti silnějšímu soupeři - Bulharsku.
"Určitě to bude jiné než s Maltou, ale věřím, že to zvládneme," poznamenává Sivok. "Bulhaři mají mladé mužstvo, s míčem to umějí, mají hodně dobrý přechod do útoku. Bude zkrátka záležet na tom, co jim dovolíme."
Takže čekáte těžší práci, než jste měli než v pátek s Maltou?
Samozřejmě. Nejspíš sice budou taky hodně spoléhat na brejky, jenže na rozdíl od Malťanů, kteří měli vepředu jen jednoho hodně šikovného hráče, mají Bulhaři takových dobrých fotbalistů víc. Proto si vzadu budeme muset dávat mnohem větší pozor než v minulém zápase.
Uklidňuje vás, že bulharské mužstvo dál zůstává bez Berbatova, který se před časem reprezentace vzdal?
Je to asi podobné, jako když Dánům proti nám chyběl jejich nejlepší hráč Bendtner. Ale někdy je docela lepší, když taková hvězda hraje, protože dobře víte, s kým máte tu čest, co od takového protihráče můžete čekat. Takhle bude hrát někdo, kdo vás něčím může překvapit. Jenže když přijde zápas, na hřišti pak v nejrůznějších situacích stejně vůbec nemyslíte na to, koho proti sobě máte.
V českém týmu v současné době také nejsou žádní velikáni, což by podle vaší předchozí odpovědi mohla být výhoda.
Samozřejmě. Na nás se taky nikdo nemůže připravit, protože hrajeme především jako tým a góly dává víc hráčů. Ale teď máme v sestavě Honzu Rezka, který dává na Kypru branky jak na běžícím pásu a trefil se i proti Maltě.
Bulhaři jsou značně horkokrevní a mívají potíže s disciplínou. Mohlo by vám to hrát do karet?
Je pravda, že s tímhle rysem povahy problémy mívají. Zatímco pro nás by mohlo hrát, že jsme spíš klidnější. Ale myslím, že Bulhaři si na to v úterý dají pozor, protože v kvalifikaci mají po třech zápasech už dvě červené karty.
Jak tedy jste na úterního balkánského soupeře připraveni?
Před nedělním tréninkem nám o Bulharech něco říkal trenér Bílek, dostali jsme flešky s jejich zápasy, tak si je každý individuálně prohlédne. A dnes máme na téma Bulharsko společné sezení u videa.
Nebude zápas s Bulharskem o to těžší, že soupeř musí vyhrát, protože dvakrát už ztratil za domácí remízy?
Takhle se to nedá říct, protože do konce kvalifikace zbývá ještě spousta zápasů. Kdyby u nás Bulhaři náhodou remizovali, pořád zůstávají ve hře. Stejně tak bychom ve hře zůstali i my. Ale samozřejmě chceme vyhrát a mít kvalifikaci dobře rozjetou.
Kdo na vás v naší kvalifikační skupině zatím dělá největší dojem?
Pochopitelně Italové, kteří to zatím zvládají výborně, jsou suverénní. Ale jak už jsem říkal, kvalifikace je dlouhá a nikdo neví, jakou formu budou mít příští rok.
Vzpomenete si, kdy jsme s Bulharskem hráli kvalifikaci naposled?
To si vzpomínám. Už je to přes deset let, díval jsem se na ten zápas v televizi a tuším, že jsem jim dali pět nula.
Česko tehdy v říjnu 2001 na stadionu na Letné nad Bulharskem zvítězilo 6:0.
Tak dokonce šest...
Ale i těch vašich 5:0 by v úterý byla nádhera.
To by teda byla. Ale hlavně ať máme tři body a před sebou tím pádem klidnou zimu.
Po výhře nad Maltou na plzeňském stadionu jste si pochvalovali fanoušky. Což byl po té zářijové prohře v přípravě s Finskem jistě hodně příjemný zážitek.
Diváci v Plzni byli opravdu výborní. A já navíc zíral, jaký nádherný stadion tam teď mají. Naposled jsem tam hrál ještě za Spartu a předtím za Budějovice, a kdybych stál uprostřed hřiště zády k hlavní tribuně, netušil bych, kde vlastně jsem. Opravdu paráda.
Takže po Finsku přišel jakýsi fanouškovský balzám?
Dalo by se to tak říct. Ale k tomu Finsku bych ještě řekl, že bych přáteláky zrušil. Už taky proto, že leckomu se na ně moc nechce, o motivaci můžete sám sebe přesvědčovat stokrát, a pak do toho stejně sto procent nedáte.
Evropská fotbalová unie o zrušení přátelských zápasů uvažuje. A vy s nimi zatím problémy nemáte?
Jsem po téhle stránce v pohodě. Já jsem rád za každý zápas a vždycky se na tuhle partu těším.
Před Maltou tu partu rozšířil i Milan Baroš, který se po letošním mistrovství Evropy reprezentace vzdal. Byl se za vámi podívat, a tak se nabízí otázka, zda přece jen neuvažuje o návratu?
Kdepak, neuvažuje. My bychom sice chtěli, aby mezi námi zase byl, ale šance na jeho návrat je nula celá, nula, nula, nula. Je pevně rozhodnutý, má konečně klid a je to na něm vidět.
A když to někdo jen tak mezi řečí přece jen zkusí, jestli by se do národního mužstva nevrátil?
Tak slyšíme ne, ne, ne, jen si to hezky užívejte, držím vám palce.
Ale na Tomáše Rosického se už jistě těšíte.
Samozřejmě. Přesně to je totiž hráč, který pak na hřišti dělá ten rozdíl ve srovnání se soupeřem. Už prý začal trénovat, tak nám snad už koncem března pomůže doma s Dánskem a v Arménii.
Zmínil jste se o výborném plzeňském publiku, navíc tam bylo téměř vyprodáno. Nemáte obavy, že v Praze na zápas tolik lidí nepřijde a že fanoušci tam budou při prvních nezdarech pískat? Nehrál byste znovu radši v Plzni?
Klidně bych v té Plzni hrál, ale v Praze zase budu hrát na hřišti, na kterém jsem nastupoval v sestavě Sparty. Spíš jsem zvědavý, kolik lidí přijde, protože ceny lístků jsou takové, jaké jsou. Vstupenky jsou prostě drahé a proti jiným domácím zápasům na mě tentokrát lísky chtělo jen asi osm nebo devět kamarádů a známých. Volňásky dostáváme jen čtyři na hlavu a ty jsou samozřejmě pro rodinu. A k tomu fandění: když lidi dají za lístky balík a vám to pak na hřišti půl hodiny nejde, tím spíš reagují naštvaně a už je tu pískot. Ale srovnat se s tím prostě musíme.
Co jste říkali speciální příručce Slovenského fotbalového svazu, který slovenským fotbalistům doporučuje, aby odpovědi nezačínali slovy tak určitě?
Tak určitě, docela nás to pobavilo.
