„Nechtěl jsem je nechat samotné,“ přiznal osmadvacetiletý fotbalista třetiligového Velkého Meziříčí a bývalý hráč Jihlavy. „Každopádně o to větší motivaci jsem měl letos na mistrovství Evropy na Ukrajině. A jsem moc rád, že jsem to první místo taky zažil,“ svěřil se čerstvý evropský šampion.
Oslavy už jsou za vámi, nebo slavíte pořád?¨
(usmívá se) Něco už bylo, ale na další oslavy ještě určitě dojde.
Nicméně první vlnu jste stihli ještě na Ukrajině, že?
Jasně. Hned po ceremoniálu jsme si na hotelu sbalili věci a pak vyrazili do hospody. No a pokračovali jsme na letišti a vlastně i v letadle. Slavili jsme celou dobu.
Čeští reprezentanti v malém fotbalu se poprvé stali mistry Evropy |
Na palubu letadla vás pustili bez problémů?
(směje se) My jsme naštěstí dýchat nemuseli, my byli jen pasažéři.
Dá se říct, že Česká republika si evropské zlato vyčekala. V roce 2015 skončil reprezentační tým čtvrtý, pak třetí, loni doma druhý a letos to konečně vyšlo...
Já loni na mistrovství Evropy v Brně nebyl, tak jsem rád, že na mě kluci se zlatem počkali.
Vy jste nakonec v roce 2017 chyběl nejen na evropském, ale i na světovém šampionátu...
Nominaci jsem do Tuniska dostal, ale v tu dobu zrovna pouštěli manželku se synem z porodnice a já chtěl být s nimi. Je pravda, že trochu mě pak mrzelo, když jsem viděl, že si kluci vezli zlato, ale neměnil bych. Naopak, o to větší jsem měl motivaci.
Chtěl jste synovi přivézt zlato z Evropy?
Přesně tak. Však jsem mu ho taky hned pověsil na krk.
Češi na ME v malé kopané 2018Zápasy ve skupině
Čtvrtfinále
Semifinále
Finále
|
Držel vám pěsti?
Samozřejmě. Musím teda říct, že jsem měl trochu strach, jestli mě vůbec po těch pár dnech, co jsem byl pryč, pozná. Přece jen je ještě malý. Ale čekali na mě s manželkou u baráku a hned se ke mně rozeběhl a dal mi pusu. To byla ta nejlepší odměna.
Na mistrovství Evropy jste byl už počtvrté a kromě jednoho turnaje jste se pokaždé prezentoval třemi góly. To je nějaký váš limit?
Taky jsem si říkal, že kromě Maďarska jsem se pokaždé trefil třikrát. Ze začátku mi chvilku trvá, než tam něco spadne, a pak, když už to přijde, se to zastaví na trojce.
Který zápas z těch celkových sedmi byl pro vás nejtěžší?
Určitě ten poslední ve skupině. K postupu do čtvrtfinále nám s Maďary stačila jen remíza, ale my jsme v tom zápase dvakrát prohrávali. Přitom na 2:2 jsme vyrovnávali snad minutu před koncem. Podle mě to byl zlomový zápas celého mistrovství, protože pak už jsme až do konce turnaje všechno odehráli v klidu.
Oba góly v tom zmiňovaném souboji s Maďarskem jste dal právě vy. Dobře jste se ten den vyspal?
Asi. Už předtím jsem měl hodně šancí, ale nic z toho, tak jsem si řekl, že to prostě jednou přijít musí. A ten zápas mi fakt sedl. Byl rozhodně můj nejvydařenější.
Ve finále jste pak přejeli i prozatím nejúspěšnější tým evropských šampionátů. Bylo letos Rumunsko slabší?
Neřekl bych, podle mě jsme na tom byli líp v hlavě. Těsně před finále začalo neskutečně pršet, ohromný slejvák a na nich bylo vidět, že se ani nechtějí moc rozcvičovat. Pořád se někde schovávali. Naopak my jsme po té mokré trávě klouzali a byli jsme skvěle nahecovaní.
Společně s vámi se z evropského titulu radoval ještě jeden exjihlavský hráč - Jakub Göth. Vy dva většinou vždycky jedete na stejný turnaj...
To je pravda, vychází to tak. Ani on loni nebyl v Tunisku. (usmívá se) Asi to tak má být.
Robin Demeter (vpravo) a Jakub Göth.
Kvůli evropskému šampionátu v malé kopané jste přišel o dva mistrovské a jeden pohárový zápas Velkého Meziříčí...
Škoda, že ten termín nebyl o dva týdny dřív, aby zasáhl jen do přípravy. Ale zase je to reprezentace, takže to každý pochopí.
Nicméně se dá asi očekávat, že po vás spoluhráči budou chtít nějaké „zlaté občerstvení“...
Určitě mě něco takového čeká. I když mám docela strach, aby v naší kabině ještě vůbec někdo byl. Když jsem viděl, že dva tuhle dostali červenou kartu a čtyři byli zranění, tak nás na tu oslavu asi moc nebude. Aspoň ušetřím. (směje se)
Loni jste v přípravě zkoušel štěstí v prvoligové Dukle Praha, nakonec z toho ale byla jen další sezona ve Velkém Meziříčí. A letos v jeho barvách hrajete znovu. Nebyla žádná další zkouška?
Musím přiznat, že po loňském neúspěchu v Dukle jsem byl dost zklamaný, tak jsem to letos nechal být. Nikomu jsem nevolal a rovnou jsem zůstal ve Velkém Meziříčí.
Pořád je to ale jen třetí liga. V té se asi moc uživit nedá?
Chodím každý den na brigádu, dělám ve skladu u jedné přepravní firmy. A fotbal hraju odpoledne.
