V úterý od 20 hodin narazí na stejného soupeře.
Opět Arménie, opět v Praze. Jen stadion v Edenu nahradí Letná. Nyní Češi načínají novou fotbalovou epochu pod velením Ivana Haška, v nohách mají výhru 2:1 nad Norskem.
Tehdy naopak éra jiného vlasuprostého trenéra končila. Předposlední zápas Michala Bílka. O čtyři dny později prohra s Itálií a sbohem.
Česko - Arménie 1:2, šance na MS je už nejspíš jen teoretická![]() |
„Dobře si ten zápas s Arménií pamatuju. Můj druhý reprezentační start, první byl přátelák s Maďarskem, proti Arménům jsem nastoupil poprvé v základní sestavě. Plný Eden, kvalifikace mistrovství světa, nemohl jsem se dočkat,“ vzpomíná dnes útočník Michael Rabušic.
„Všichni čekali, že jasně vyhrajeme, jenže vůbec se nám to nepovedlo. Tolik šancí, i já jsem měl dvě tutovky. Smolný zápas, frustrace na hřišti a pak i na tribunách.“
Vraťme se tedy o víc deset a půl roku zpět. Pátek 6. září, příjemné babí léto. Na pokladnách v Edenu poslední stovky lístků, u silnic obří billboardy s Tomášem Rosickým, brazilskou vlaječkou a nápisem: „Mission Possible! Pomozte nám prostřílet si cestu.“
Arménie nedala z posledních čtyř zápasů ani gól, v Jerevanu Češi na jaře vyhráli 3:0. Mohlo by to snad dopadnout jinak než vítězstvím? Bílkův tým zůstával v tabulce třetí za Bulharskem a vedoucí Itálií, přičemž na světový šampionát šel přímo jen vítěz, druhý vyhlížel baráž.
Zbývaly poslední čtyři zápasy do konce a kouč Bílek věděl: „Mám nůž na krku, špatný výsledek by znamenal obrovskou komplikaci. Jsme sice pod tlakem, ale v takové chvíli umíme zabrat.“
Jenže zabrat, nebo zbabrat? Baráž, nebo blamáž? Ano, soupeř z východu se jen bránil. Už v první čtvrthodině měl dvě šance Jiráček, další Rabušic. Ani Kozák, posila z Aston Villy, Eden nerozveselila. Česká snaha byla s přibývajícími minutami víc a víc křečovitá.
Vydra, střelec dvou gólů z Jerevanu, zraněný. Darida vykartovaný, ve středu zálohy běhal Hušbauer. A tak se životní ránou předvedl Mrktčjan - 0:1. „To byla nečekaná facka, všechno špatně,“ říká Rabušic.
V 70. minutě sice vyrovnal Rosický, ale když Češi v závěru dobývali branku, utekl v nastavení Ghazarjan. Marně Kadlec skluzoval na brankové čáře po míči.
Co na tom, že Češi kopali 17 rohů, že měli tlak jak v papiňáku. Z tribun zněl po nečekané prohře pískot a ohlušující pokřik „Bílek ven“. „Dokud je o co hrát, neodejdu,“ odmítal rezignaci kouč.
„Bude to těžké, ale nevzdáváme se, postup je pořád ve hře,“ přesvědčoval sám sebe Petr Čech. A přidal se i Rosický: „Třeba se někdo od nás trefí v Itálii jako ten Armén proti nám.“
Netrefil. Češi v Itálii prohráli vítězným gólem Balotelliho z penalty 1:2. „A pak nám trenér oznámil, že končí. Dalo se to čekat, kvalifikace se nepovedla,“ dodává Rabušic, který si zahrál i proti Itálii, načež o pět měsíců později podepsal Hellasu Verona.
Mimochodem, útočník Liberce je z tehdejšího českého týmu jediný (spolu s mladoboleslavským pětatřicátníkem Suchým), kdo pravidelně kope první ligu. Jak víte, v národním dresu už ani jednoho z nich neuvidíme.
Možná vás překvapí, že naopak v sestavě Arménců se mohou v úterý objevit hned dva zadáci, kteří byli na hřišti i tenkrát: kapitán Varazdat Harojan (31 let, Čching-tao) a Kamo Hovhannisjan (31 let, Ararat-Armenia).
Hašek zmínil, že sestavu změní. Koho chcete proti Arménii vidět na hřišti?![]() |
Pamatují ještě, jaké pozdvižení tehdy v zemi pod horou Ararat způsobili? Nic podobného už se neopakovalo. O tři roky později Češi při premiéře kouče Jarolíma porazili v Mladé Boleslavi Arménii 3:0. Jenže šlo o obyčejný přátelák.
Jako teď.
I když obyčejný? Vůbec. Premiéra trenéra Haška před domácím publikem!
Tentokrát se (snad) pískat nebude.