I s čárkou nad posledním písmenem, snad aby bylo jasné, jak moc si Oviedo své někdejší fotbalové hvězdy považuje. I když už tu víc než čtvrtstoletí není.
Cestičkou, která propojuje náměstí v přilehlém parčíku se stadionem Carlose Tartiera, budou večer před zápasem Španělska s Českem v Lize národů proudit stovky fanoušků. Mnozí se u bronzové desky možná zastaví, aby se poklonili, nebo aspoň na chvíli zavzpomínali.
Na Dubovského, fotbalového génia, na kterého se v Oviedu ve druhé polovině devadesátých let chodilo.
Ostrůvek klidu, kde ho brali takového, jaký je. Nechali jeho kouzelné levačce volnost a přimhouřili oko, když občas neměl svůj den a po hřišti se jen znuděně toulal.
