V pondělí uteklo 140 let od chvíle, kdy se v Turíně narodil a jeho pozoruhodný osud plný paradoxů si říká o zfilmování.
Tři roky ho přemlouvali, aby v listopadu 1929 počtvrté (!) v kariéře převzal národní tým. Kývl, ačkoli si nejdřív dal zvláštní podmínku: „Nechci ani liru, ale dovolte mi dál žít jako doteď.“
Abyste chápali: prázdnotu po manželčině odchodu zaháněl prací. Ve slavných gumárnách Pirelli to dotáhl až na manažera, což ještě zvládal skloubit s rolí novináře v populárním deníku La Stampa. Jenže časem zjistil, že návrat k reprezentaci si žádá plný úvazek.
Dokonce si uměl dupnout i před Mussolinim: prosadil si nominaci fotbalistů, kteří odmítali členství v Národní fašistické straně.
