Na krásném zeleném trávníku vyvýšené pódium, za ním tmavá zástěna. Na pódiu katafalk, pietní místo pro vystavení rakve, potažené tmavým suknem. Okolo výzdoba z květin a věnců. U rakvě se střídala čestná stráž. Vojáci i zástupci sportovců.
Kulisy pro poslední loučení s Josefem Masopustem.
Smuteční obřad s vojenskými poctami na stadionu pražské Dukly na Julisce začal v 11 hodin. U pódia seděli na lavičkách rodiní přišlušníci a významní hosté. Desítky fanoušků to sledovaly z tribuny.
Obřad trval přibližně 45 minut, přesně tolik, kolik trvá poločas fotbalového utkání. Když pohřební vůz s ostatky odjížděl, všichni spontánně tleskali.
Předtím se u mikrofonu střídali řečníci. „Drahý Pepíku, jak jsem měla čest tě oslovovat,“ začala svou smuteční řeč gymnastická královna z olympiád v šedesátých letech Věra Čáslavská.
V šedesátých letech kraloval i Masopust, Československo dovedl ke stříbru na mistrovství světa 1962 v Chile a za stejný rok dostal i Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy. „Obličej na té fotografii, z níž se na nás dívá, neříká, já jsem vyhrál Zlatý míč, já jsem si ho vybojoval. On říká, já to vybojoval pro vás, abyste měli radost,“ pronesla Čáslavská.
Zaznělo několik skladeb na přání Masopusta, například hit Petra Spáleného „Až mě andělé“, vystoupil opěrní pěvec Josef Moravec.
„Velikost člověka se pozná nejen podle hodnot, které vytvořil. Ale i podle toho, jak svou slávu unesl. Josef Masopust ve všem obstál maximálně. Lidé jako on zůstanou mezi živými stále,“ řekl plukovník Jaroslav Priščák, šéf Armádního sportovního centra Dukla.
Svého zástupce vyslala i Mezinárodní fotbalová federace FIFA. „Dovolte ve jménu prezidenta Seppa Blattera popřát smuteční pozdravení. Odešel člověk a v srdci zůstal smutek a žal. Ale neodešla legenda,“ pronesla Eva Pasquier, Slovenka, která má ve FIFA na starosti rozvoj fotbalu v Evropě a Oceánii.
Programu se zúčastnila i delegace ministerstva obrany v čele s ministrem Martinem Stropnickým či mnoho fotbalových osobností: Václav Mašek, Josef Kadraba (Masopustovi spoluhráči z Chile), pak ti později narození jako Jan Fiala, Ladislav Vízek, Karel Jarůšek, Karel Kroupa, Miroslav Kadlec či Vladimír Šmicer.
Mezi přicházejícími byl i předseda fotbalové asociace Miroslav Pelta, bývalý šéf tuzemského fotbalu František Chvalovský, legendě se přišlo poklonit i spoustu bývalých hráčů Dukly napříč všemi generacemi. Petr Rada, Jan Fiala, Václav Samek, Ivo Novák či Jan Brumovský stáli jako čestná stráž.
Věnce položili i zástupci prvoligových klubů nebo i velvyslanectví Chile.
Z Brna dorazila několikačlenná delegace v čele s Karlem Jarůškem, bývalým záložníkem, jenž pod Masopustovým vedením vybojoval pro Zbrojovku jediný titul v historii. Ve skupině, která položila věnce k rakvi, byl i Karel Kroupa, rovněž pamětník titulu.
Brány stadionu, kde Masopust nejčastěji bavil fanoušky a svým fotbalovým umem trápil protivníky, se otevřely už o dvě hodiny dříve.
Přicházeli fandové, starší i ti mladší. Přinášeli květiny a klaněli se památce českého fotbalisty století.
Josef Masopust, držitel Zlatého míče za rok 1962 a vicemistr světa ze stejného roku, zemřel minulé pondělí po vážné nemoci ve věku 84 let.
„Bezpochyby pro mě byl jedním z nejlepších hráčů Evropy. On a Beckenbauer. Jeden z největších idolů, jaké fotbal poznal,“ prohlásil před pár lety světoznámý Brazilec Pelé, považovaný za nejlepšího fotbalistu všech dob.
„Josef je legenda. Byl lepším fotbalistou než já,“ prohlásil slavný Portugalec Eusébio, když do Prahy přiletěl na Masopustovy osmdesáté narozeniny.
Masopust se narodil v roce 1931 ve Střimicích u Mostu. První ligu si poprvé zahrál v Teplicích, po dvou letech - tedy v roce 1952, když nastupoval na vojenskou službu - přestoupil do Dukly Praha. Tam strávil patnáct let, skoro celou kariéru, a zažil největší úspěchy. S pražským týmem získal osm mistrovských titulů.
Dnes má Masopust na Julisce bronzovou sochu v nadživotní velikosti. V Mostě, kde před odchodem do Teplic, hrával, po něm zase pojmenovali stadion.
Výrazných úspěchů se dočkal i v reprezentaci, za kterou odehrál 63 zápasů a vstřelil 10 gólů. V roce 1960 přispěl ke třetímu místu na mistrovství Evropy ve Francii a o dva roky později dokonce ke druhé příčce na mistrovství světa v Chile. Československo tehdy prohrálo ve finále s Brazílií 1:3 a Masopust dal jediný gól poraženého týmu.
Rok 1962 pro něj byl vůbec úspěšný. Tehdy také získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu působícího v Evropě. To z českých hráčů dokázal už jen Pavel Nedvěd o jedenačtyřicet let později.
Po konci hráčské kariéry působil i jako kouč. Už v Belgii působil jako hrající trenér a po návratu do Československa dovedl k historickému titulu Brno. Stalo se tak v roce 1978. V letech 1984 až 1988 vedl československou reprezentaci.
