Když Šulc dvěma góly řídil úterní vítězství 3:2 v Lize národů nad Ukrajinou, ukázal, že reprezentace typy jako on bezpodmínečně potřebuje.
Šikovné, přitom ochotné se rvát.
Drzé, rychlé, nebojácné, důsledné, pořád na špičkách.
Mít takových na hřišti aspoň pět, nemohl tým kouče Haška o víkendu ostudně vybouchnout v Gruzii.
Proti Ukrajině trenér překopal sestavu i rozestavení, a i když tým zdaleka nezahrál perfektně, pár výkonů vyčnívalo. Ten Šulcův nejvíc.
Pavel Šulc pózuje na tréninku Českých Budějovic.
„Co od nás Pavel odešel, pečlivě ho sleduju. Vyzrál a dospěl, i proto obě gólové situace tak bravurně vyřešil,“ poví Alois Grussmann, sportovní ředitel Baníku Ostrava, který si Šulce právě do Opavy kdysi vyhlédl a dal mu první ligovou šanci: „Když si ho vybavím, jak začínal... Do šancí se dostal, zakončení měl mraky, ale koncovka mu vázla. Nezatracovali jsme ho, pořád s ním někdo mluvil, v sestavě jsme ho podrželi. Ale potřeboval nabrat zkušenosti, aby talent rozbalil naplno.“
Je fakt, že ještě před dvěma lety byste Šulce jako adepta pro dospělý nároďák asi neviděli. Spíš byste mu na čelo plácli nálepku s nápisem: Pozor, splašený!
Česko - Ukrajina 3:2, fotbalisté výhru vydřeli, dva góly dal Šulc |
Do šancí se vždycky uměl nachomýtnout, pomáhal si rychlostí i šikovnýma nohama, jenže jakmile se před ním otevřela tutová možnost, zmatkoval. Srážely se mu myšlenky, mockrát střelu prováhal, nebo vybral nejhorší možné řešení. Na jeho svěží styl se hezky dívalo, ale vždycky jen do chvíle, kdy stál sám před brankářem: jakmile zazdil další šanci, fanoušci v Plzni, ale i v Českých Budějovicích nebo Jablonci, kde také hostoval, lomili rukama.
A co teprve v Opavě, kde prožil jediné bezgólové angažmá v kariéře.
„Měl jsem pochopení. Pavel tehdy ještě nebyl chlap, ale kluk,“ usměje se Grussmann. „Odmala svázaný s Plzní a najednou byl v Opavě, v úplně cizím městě, vytržený od všeho, co znal. Pamatuju si, jak byl ze všeho vyjukaný. Půl roku bydlel v hotelu, přítelkyně za ním nejdřív dojížděla, pak se k němu i nastěhovala, ale určitě se mu po domově stýskalo. Byla to pro něj škola. Žádný mamahotel, daleko od rodiny. Co si nezařídil sám, to neměl. Do života mu to určitě prospělo.“
Je fakt, že Šulc model 2019 a 2024, to je safra rozdíl. Postupně se učil, jak na hřišti prodat všechno, co umí. Trvalo, než se naučil použít ramena a nebýt jen za tichého střízlíka, který se nechá odstrčit.
V úterý před novináři nejdřív zářil a vyprávěl, že nic víc než první góly za reprezentaci pro něj ve fotbale neexistuje, ale pak ukázal, že si umí i rýpnout: „Spousta internetových trenérů psala, jak se má hrát, ale my to zvládli.“
Hrdina Šulc: Nejhezčí okamžik kariéry. Ale mrzí mě, že nás v tom lidi nechali |
I to můžete brát jako důkaz, že Šulc nabral sebevědomí a jistotu. Když přidáte rychlost, dravost, chytrost v soubojích jeden na jednoho a hlavně klid v zakončení, vyjde vám hodně zajímavý mix.
„Nechci tvrdit, že jsem měl v ruce křišťálovou kouli, ale tušil jsem, že z něj může jednou vyrůst top hráč,“ tvrdí Grussmann. „Proto jsem si ho taky vybral: Plzeň od nás kupovala záložníka Kayambu, byla ochotná nám pustit někoho na hostování a já ukázal na Šulcíka.“
Nejen v Opavě viděli, že blonďák s retro účesem v mládežnických týmech vyniká. V dorostenecké lize střílel gól za gólem, vidět byl i v juniorské Lize mistrů, kde Viktoria neudělala ostudu ani proti Realu Madrid nebo AS Řím. Povedlo se mu první dospělé hostování v druholigové Jihlavě a přirozeně se čekalo, že ustojí i přechod do ligy.
Radost Pavla Šulce po druhém gólu v zápase s Ukrajinou.
Tam však Šulc kariéru rozpálil až v minulé sezoně: osmnáct gólů, další čtyři v pohárových zápasech v Česku i Evropě, navíc osm asistencí, reprezentační debut, Euro. Zpětně vypadá jako chyba, že se na šampionátu dostal na hřiště jen v úvodním zápase s Portugalskem, protože ani tehdy nezklamal. A co dál?
„Určitě není na vrcholu,“ předvídá Grussmann. „Je mu třiadvacet, má vůli a velkou chuť se zlepšovat.“
Přesně touhle energií teď potřebuje národní tým nasáknout. Aby se gruzínský trapas neopakoval.
