Štěstí mají taky v AS Řím, jenže tam zatím Schickovi nedokázali najít vhodný prostor.
„Furt na sobě cítím, že mi minuty chybí,“ přizná ten, o kterém je řeč.
„Všichni bychom si přáli, aby Patrik hrál v klubu víc,“ říká reprezentační trenér Jaroslav Šilhavý.
Dvaadvacetiletý Schick je extrémně nadaný, což dokázal nejen v posledních dvou reprezentačních startech. Díky důraznému průniku, který dokončil záložník Jankto do prázdné branky, zařídil čtvrteční přípravnou výhru v Polsku. Pondělní ostrý test proti Slovensku rozhodl lahůdkovým obloučkem. „Bodaj by takových gólů padalo víc,“ obdivně pravil slovenský brankář Martin Dúbravka. Musel by mít geniální instinkt (nebo postavu žirafy), aby Schickův nápad chytil.
Národní tým vyhrál dvakrát po sobě 1:0 a těší se z toho, jak vyšel start nového trenéra Šilhavého. On sám nečekal, že budou první dva měsíce tak úspěšné: 4 zápasy, 3 výhry. S tím souvisí fakt, že Česko udržel ve druhé divizi Ligy národů a zároveň ve druhém výkonnostním koši pro losování Eura 2020, které proběhne 2. prosince v Dublinu.
Takže bude-li následná kvalifikace pokračovat v aktuálním rytmu, čili s poctivým nasazením, defenzivní jistotou i chutí, je velká naděje, že národní tým postoupí na mistrovství Evropy posedmé v řadě, což by byl unikát!
Je zbytečné zdůrazňovat, kdo by měl být garantem ofenzivních úspěchů. Zvlášť když král ligových kanonýrů Michael Krmenčík bude nejméně půl roku marodit s operovaným kolenem. Ano, je to Schick.
On se totiž od reprezentačních kolegů liší, jeho hra je líbivá. Hlavně díky přednosti, které se říká první dotek. V moderním fotbale je to nezbytná schopnost, jak získat nad soupeřem převahu. Míč zpracujete, zalepíte, neodskakuje vám od kopačky. Schick často přebírá balon rovnou do pohybu, takže protihráč má omezenou šanci reagovat. „Tím je Patrik nepříjemný pro každou obranu,“ přikývne kouč Šilhavý.
Česko - Slovensko 1:0 |
Ladnou prací s míčem Schick připomíná nizozemskou ikonu Dennise Bergkampa. Ten přece taky věděl o vteřinu dřív, než přebíral míč, co bude následovat. Jestli klamavá klička, patička, zasekávačka, narážečka nebo prostý úprk k brance.
Všimli jste si třeba, jak dokonale Schick v úterý přihrál do šance kapitánovi Dočkalovi? Za chůze dloubnul míč levou šajtlí a pak se jen zamračil, když brankář Dúbravka bravurně vyrazil střelu na roh. To bylo něco pro fajnšmekry.
Největší rozdíl ve srovnání s Bergkampem se taky nabízí lehce. Schick skrývá emoce, takže vám v některých pasážích musí přijít ležérní, příliš flegmatický. Když v mládeži kopal za Spartu, bylo to vidět až moc. Čahouna s výraznou patkou museli trenéři do práce nutit. Jemu stačilo, že vynikal při zápasech.
Na přístupu zapracoval, ale mohl by i víc. Taky se s ním dlouho táhla pověst frajírka. Pravda, sebevědomí by mohl rozdávat, ale kupříkladu s reportéry rozmlouvá ochotně a zajímavě. Rozhovor mezi čtyřma očima klidně ozvláštní historkami ze života v Itálii, ani v kabině nezkazí legraci. A zůstává svůj – italský životní styl se mu nezaryl hluboko pod kůži. Byť vypadá jako model, módu příliš neřeší, nemá ani nechce mít tetování: „Nic pro mě.“
Ale vraťme se k fotbalu, protože bez míče Schick působí až netečně. Jako by se ho hra tolik netýkala. Není typem rváče jako zraněný parťák Krmenčík, jenž na hřišti potí krev. Schick hraje mazaně, někdy se tvrdým střetům vyhne, aby si neublížil a zároveň pošetřil síly. Ale upřímně, se Slováky nakopáno dostal. „To jo, ale po vítězství to člověk ani moc nevnímá,“ reagoval.
Že by se měnil? Vlastně musí, chce-li se prosadit v AS Řím, kde je mu konkurentem světový kanón Džeko. To kvůli němu Schick hraje málo. Místo je jen pro jednoho. Pokud začne pracovat ještě víc, než byl zvyklý, může se situace změnit. Schick pak může naplnit pověst výjimečného kluka, jenž do AS Řím přicházel jako posila za miliardu korun.
