Dva týdny po nejlepším hráči světového šampionátu roku 1986 odešla i jedna z hvězd předchozího mistrovství. Paolo Rossi byl jen o čtyři roky starší než Diego Maradona, podlehl nevyléčitelné nemoci.
„Per sempre. Navždy,“ napsala pod společnou fotografii na sociálních sítích Rossiho manželka Federica Cappelletiová.
„Pablova smrt je další bolestivý moment, rána do srdce všech fanoušků, která se bude těžko hojit. Ztratili jsme ikonu a přítele,“ uvedl šéf italského svazu Gabriele Gravina.
„Jeho jméno bude navždy spojeno s modrým reprezentačním dresem a jeho hra inspirovala mnoho útočníků z budoucích generací,“ dodal.
Po světě se s ním loučí řada fotbalových osobností, spoluhráči, soupeři, jeho bývalé kluby...
„Protože byl pro náš fotbal ikonou,“ popisoval pro BBC, která o fotbalistově úmrtí s odkazem na rodinu informovala jako první, novinář Daniele Verri.
Nejen celá Itálie si bude Rossiho pamatovat zejména coby výjimečného střelce. Nastupoval za Vicenzu, s níž postoupil z druhé ligy a stal se v jejím dresu nejlepším střelcem Serie A. Posléze zamířil do Juventusu, vyhrál dva tituly, Pohár vítězů pohárů i dnešní Ligu mistrů čili Pohár mistrů evropských zemí.
V roce 2004 ho Pelé při stém výročí FIFA zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů světa.
Zlato jako vykoupení ze sázkařského skandálu
Pro fotbalový národ získal Rossi v roce 1982 třetí titul mistrů světa, první po skoro padesáti letech.
„Tenkrát ve Španělsku jsme se do Tebe všichni zamilovali. Náš nezapomenutelný Pablito,“ vzpomínal Enrico Varriale, moderátor televizní stanice RAI, ve které Rossi později působil coby fotbalový expert.
Přitom jeho kariéru ještě před zlatým turnajem málem zničil obří skandál, známý na Apeninském poloostrově pod označením Totonero.
Do nelegálního sázení se zapletlo na osm klubů z první ligy včetně Juventusu či AC Milán, další týmy z druhé nejvyšší soutěže a desítky funkcionářů a hráčů, kteří od vyšetřovatelů dostali tvrdé tresty. Třeba i doživotní zákaz působení ve fotbale.
Paolo RossiDatum a místo narození: 23. září 1956, Prato Datum a místo úmrtí: 9. prosince 2020, Řím Post: útočník Hráčská kariéra: Juventus Turín (1973-75), Como (1975-76), Vicenza (1976-79), Perugia (1979-81), Juventus Turín (1982-85), AC Milán (1985-86), Verona (1986-87) Reprezentace: 48 zápasů, 20 gólů (1977-1986) Největší úspěchy: mistr světa 1982; vítěz PMEZ 1985 a PVP a Superpoháru 1984; 2x mistr italské ligy (1982, 1984); vítěz Italského poháru 1983 Ocenění: Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy 1982; nejlepší hráč a střelec MS 1982; člen All star týmu MS 1978 a 1982 |
Byl mezi nimi i Rossi, tehdy na hostování v Perugii, který – ačkoli vinu vždy popíral – tenkrát v roce 1980 vyvázl s tříletým distancem – a jen díky prominutí posledního roku trestu mohl po dvou letech znovu hrát. A předvést se i na mistrovství světa.
„Bylo to moje osobní vykoupení,“ vzpomínal po letech.
Z vyvrhele se stal hrdinou, který porazil Zicovu Brazílii, Maradonovu Argentinu, Boniekovo Polsko a ve finále pak i Rummeniggeho Západní Německo, hlásily novinové titulky.
Ty samé titulky, které nejprve jeho nominaci kvůli sázkařským podvodům a údajně špatné formě zpochybňovaly.
A kritika sílila: Italové totiž v úvodu turnaje klopýtali, třikrát remizovali, ani Rossi zrovna nezářil, než ve čtvrtfinálové skupině nastřílel hattrick Brazílii. Pak dal dva góly také v semifinále Polsku a ve finále se trefil ještě proti Němcům.
Za rok 1982 následně získal i Zlatý míč a s celkovými devíti brankami na světových šampionátech zůstává dodnes s Robertem Baggiem a Christianem Vierim italským rekordmanem.
„I díky němu jsou vzpomínky na španělské mistrovství světa součástí italské kultury,“ přibližuje žurnalista Verri.
Pro Rossiho šlo ale tenkrát i o velké osobní vítězství.