Teď stojí české národní mužstvo před hodně podobnou bitvou. Pokud dnes ve svém posledním kvalifikačním duelu první skupiny s domácím Finskem neuspěje, může si o startu na mistrovství světa opět nechat jen zdát.
A zatímco v minulém století by tehdejší Masopustův výběr udržela ve hře i remíza, Brücknerův tým musí tentokrát bezpodmínečně zvítězit. O to je role současných reprezentantů těžší.
"Tenkrát jsem byl nominovaný už jako čerstvý hráč francouzského Rouenu," vzpomíná na zářijový den ze sedmaosmdesátého slávistický trenér Karel Jarolím, otec dnešního reprezentanta Davida Jarolíma. Moc do řeči mu ale při téhle vzpomínce není.
"Bylo to pro mě moc a moc smutné loučení s reprezentací," říká Karel Jarolím, který tak v národním mužstvu skončil při svém třináctém startu. "Představoval jsem si to tenkrát jinak, všichni jsme strašně chtěli na mistrovství Evropy do tehdejšího západního Německa. Ale nakonec zůstalo jen u přání."
Ve Finsku tehdy prohrál tým ve složení: Mikloško - Fiala, Jozef Chovanec, Straka, Josef Novák - Karel Kula (75. Pavel Chaloupka), Jarolím, Kubík (64. Ivan Hašek) - Janečka, Skuhravý, Knoflíček.
Nic už potom Československu nepomohla závěrečná domácí výhra 2:0 nad Walesem, tento výsledek pomohl k postupu Dánsku. A jako jediná světlá vzpomínka na neúspěšnou kvalifikaci zbyl Knoflíčkův gól z vítězného utkání s Walesem: nádherná dělovka do Southallovy sítě několik let krášlila znělku Branky, body, vteřiny.
Syn David si na otcův zápas v Helsinkách moc nevzpomíná.
"Tenkrát jsme zrovna byli s našima v Praze, jinak jsme se už zabydlovali ve Francii. A já tehdy přijel z tréninku ze Slavie a jen tak matně si pamatuju, že to tátovi v tom Finsku nevyšlo. Jinak nic. Ani teď před odletem do Helsinek jsme to s tátou neprobírali," poznamenal David Jarolím po úterním tréninku na Olympijském stadionu.
"Nechtěl jsem ten náš výbuch klukovi vůbec připomínat, abych to nezakřikl. Jsem totiž přesvědčený, že tehdejší scénář se opakovat nebude. Ve Finsku se vyhraje, potom si někoho podáme v baráži a jede se na mistrovství světa do Německa," prorokuje devětačtyřicetiletý Karel Jarolím.
Jestli David Jarolím v dnešním utkání proti Finsku nastoupí, to šestadvacetiletému záložníkovi Hamburku v hlavě neleží. Přestože šanci, že si zahraje, má docela velkou. Patří totiž k ofenzivním hráčům, má znamenitou formu a české mužstvo vyhrát potřebuje.
"Když se na hřiště dostanu, tím líp, potom se tam přetrhnu," říká David. "Ale mnohem důležitější pro nás všechny je, aby se prostě vyhrálo a nemuseli jsme se domů vracet s tím, že je všechno ztracené. Tátovu historii si zopakovat nechci."
