Uprostřed mezi skupinku školáků si na chvilku sedl i Karel Brückner, trenér českého týmu, a po boku svého asistenta Miroslava Beránka sledoval cvrkot na hřišti.
Viděli pár hezkých střel, ale také spoustu nepřesností. Andorra je outsiderem kvalifikace, kterého musí Češi stůj co stůj porazit.
"Je to mužstvo, které nastupuje s cílem prohrát co nejméně. Ani za stavu 0:3 neotevřou hru a pořád jen brání," poznamenal Brückner.
Střelecké hody však libereckým divákům neslíbil. "Mluvit o tom, že budeme hrát na co nejvyšší skóre, když jsou dresy ještě ve skříni? To mi připadá neetické."
V hledišti Brückner vydržel jen pár minut, pak se zvedl a šel se připravovat na vlastní trénink.
Andořané necouvli
Chtěl trénovat už před Andořany, do plánu přípravy napsal začátek na 16.30, ale soupeř byl proti. "Trvali na tréninku přesně od 17 hodin a nechtěli ani o půl hodiny couvnout," prozradil mluvčí české reprezentace Lukáš Tuček.
Mezinárodní předpisy dávají hostům právo volby, a tak musela Brücknerova skupina počkat. A s ní i liberečtí diváci.
Fotbalisté posunuli odjezd z jabloneckého hotelu a upravili denní režim, fanoušci si krátili dlouhou chvíli u stánků s občerstvením. V teplém podvečeru šly na odbyt všechny nápoje včetně piva, takže stánkaři byli asi ze všech nejspokojenější.
Úderem šesté hodiny se osazenstvo na hrací ploše začalo měnit. Závěrečným strečinkem se rozloučili Andořené a sotva poslední z nich pustil trávník jako na povel vstoupili na scénu domácí reprezentanti.
Dvě desítky mužů v modrých tréninkových dresech přivítal potlesk natěšeného publika. Hráči se otočili a pozdravy lidem oplatili.
"Je to příjemné," pochvaloval si zájem publika útočník Jan Koller. Kouč Brückner přitakával: "Na Strahov když přijde pět lidí, tak je to moc. Fanoušky na tréninku vnímám pozitivně. To co jsme zažili v Olomouci, kde přišlo pět tisíc lidí, se nedá jen tak zapomenout."
Také počet libereckých návštěvníků před českým tréninkem ještě narostl. Otevřená byla jen hlavní tribuna, a ta se zaplnila přibližně z poloviny. Když kolem ní hráči při rozcvičce poprvé proběhli, aplaus se zopakoval.
"Trochu musíme dávat pozor na to, co na sebe při tréninku křičíme," pousmál se Koller. Ale zájem publika ho těšil. "Je vidět, že si i tato menší města zaslouží, aby tu národní mužstvo hráli."
Pro útočníka německého Dortmundu byl příchod na stadion krokem do neznáma. "Naposledy jsem tu hrál ještě se Spartou, ale to stadion vypadal úplně jinak," řekl a vzpomněl si i na výsledek: "Prohráli jsme tady jedna nula."
Koller už od roku 1996 válí za zahraniční kluby, takže Liberec tak pamatuje jen z časů, kdy na místě nynější hlavní tribuny ještě bývala skála. "Vypadá to teď moc dobře, i trávník je velmi kvalitní," dodal.
V dalším potlesku na otevřené scéně bylo trochu ironie. Liberecké publikum pobavil Milan Baroš, když střelou z malého vápna překopl i vysokou tribunu za brankou a poslal míč mimo stadion.
V útoku Baroš a dva dlouhání
Pozorným okem sledovali odborníci v publiku především nácvik kombince v přehuštěné obraně. Dala se z ní odtušit sestava pro sobotní utkání , která možná slibuje překvapení. Před trojicí obránců a čtyřmi záložníky hráli tři hrotoví hráči. Spolu s Barošem se na utkání chystala i dvojice dlouhánů Koller - Lokvenc.
"Už v Andoře jsme si vyzkoušeli hru s dvěma dlouhými hráči, s Lokvencem to hrál i Vachoušek," řekl trenér Brückner a dodal: "Rozestavení i organizace budou podobné."
Tříčlenná obrana zkaje trénovala ve složení Jiránek, Rozehnal, Ujfaluši, na pravém kraj se později objevil i Grygera. V záloze hráli Poborský, Galásek, Rosický a Šmicer, o útoku již byla řeč.
Liberecká reprezentační předpremiéra končila velkou tlačenicí před autobusem, kde české hvězdy trpělivě rozdávaly podpisy svému novému publiku.
