Prohlášení, že nynější aréna pražské Sparty obklopená letenskými činžáky lehne popelem a uvolní místo honosnějšímu fotbalovému chrámu, zapůsobilo jako gól v devadesáté minutě. Ještě než diváci vyskočí v euforii ze sedaček, jejich tváře na zlomek vteřiny ustrnou úžasem.
|
Článek vyšel v MF DNES v rubrice Hydepark |
Prozrazení velkolepého plánu má stejný účinek. Jen s tím rozdílem, že zbudou nevěřícné pohledy a nadšení se jaksi ne a ne dostavit.
Debaty o lokalitě, kde má úctyhodný fotbalový stánek vyrůst, se vedou už dlouho. Ostatně zrovna výroky byznysmena Košťála, jemuž se ve fotbale zalíbilo, jsou jejich malou, leč výmluvnou kronikou.
Jsou to čtyři roky, kdy nynější místopředseda fotbalového svazu tvrdil: Miliarda ze státního rozpočtu na nový stadion? Nesmysl. Nepotřebujeme ho, chtěl by ho jen blázen.
Uběhly dva roky a názory se mění. Stavět? Proč ne, ale jedině na Strahově, projektuje Košťál. A jedeme dál: Vychází to na Nové Butovice. Nebo Vysočany. A naposledy Letná.
Z mnoha důvodů to vypadá spíš jako špatný špás. Původní myšlenka přitom není špatná: i když na ligový zápas nepřijde v průměru ani pět tisíc lidí, velký stadion se hodí pro zápasy reprezentace, o něž je obrovský zájem, i evropských pohárových soutěží.
Jenže to je zároveň úskalí, o něž se záměry tříští. Pak nestačí vyhlášená kapacita pětatřicet tisíc lidí, nejspíš by bylo potřeba, aby se jich do hlediště namačkalo o patnáct tisícovek víc. Tak aby metropole mohla hostit finále Ligy mistrů či evropský šampionát.
Pokud taková ambice chybí - obdobně je třeba rozmyslet si sen pořádat v Praze olympijské hry - nemá smysl dělat polovičaté kroky, které pozřou tři miliardy korun. Nemá cenu bourat vyhovující (a nedávno rekonstruovaný) stadion.
Zarážející rovněž je, že by se nestavělo na zelené louce. Do celé akce je od počátku zatažena soukromá firma - společnost J&T, která si před dvěma lety Spartu koupila se vším, co k ní patří.
Možnost získat nejslavnější český klub se přitom původně na jejím stole objevila v podobě realitní nabídky. Shodou okolností tehdy na Letné vládl Košťál, oficiálně spolumajitel klubu.
Takto se nejen on vystavuje podezření, že podobnou akci - takovou pěknou malou domů - připravoval dlouho dopředu. Zvlášť když se veřejně bije v prsa, jak zůstal věrný rudým barvám.
Ale i když spiklenecké teorie zůstanou stranou, je zjevné, že návrh není dobře nachystán. Paroubek s Košťálem se s ním vytasili jako dva partyzáni, kteří právě vyběhli ze zemljanky a pálí slepými.
Vůbec není jasné, zda by Sparta svou arénu prodala nebo jestli by byla podílníkem vzniklé akciové společnosti. Finanční dravci ze Slovenska by sice vydělali, ale zároveň ztratili nejcennější část svého majetku. Otázkou také je, jak dlouho by je ještě vleklou krizí zmítaná Sparta bavila.
Tak daleko však možná úvahy ani sahat nemusí. Podle všeho to vypadá, že si Paroubek s Košťálem plácli, aby pomohli jeden druhému.
Ostatně ti dva jsou si v mnohém podobní: oba jsou ambiciózní, sebevědomí až arogantní a své výroky mění podle toho, co se jim zrovna hodí. Co na tom, že Paroubek se hlásil ke Slavii, která by mohla nabídnout prázdné pozemky ve Vršovicích.
Společné vystoupení noví kumpáni pojali spíš jako soukromou akci, jíž zaskočili i ty, jichž se bytostně týká. Načasovali ji tak, aby posloužila především jim dvěma. A tak jeden národní stadion, který pořádně nevyrostl ani na papíře, využil jako přísadu do předvolebního guláše. Druhý zas, aby přehlušil nářek fanoušků nad korupcí ve fotbale.
Košťál se kdysi proslavil výrokem, že o ní v české lize nikdy neslyšel. Po frašce v posledním ligovém kole pak znechuceným fanouškům vzkázal: "Můžete hrát třeba kulečník nebo curling." Pár dní poté naopak vyhlašuje, že se zasadí o rozpuštění a vypuštění komise rozhodčích, kam prosadil své lidi.
Co z toho všeho plyne?
Na Letenské pláni už jeden cirkus stojí. A to stačí...
