Ale pěkně popořadě. Hotel Don Giovanni v Praze, úterý 9:00. Je pár hodin po výhře nad Skotskem, doznívá euforie, nyní je řada na nás. Jakožto přátelé a partneři FAČR se účastníme akce Na den reprezentantem.
Nafasujeme oblečení se lvíčkem na prsou, ubytujeme se, společně lehce (a zdravě) posnídáme a hurá na trénink směr Strahov. Autobus s nápisem ČESKÁ REPRE a UKÁŽEME KURÁŽ budí na ulicích pozdvižení. Děti na chodnících nadšeně mávají, zatímco jejich tatínci mhouří oči, zda za tmavými skly náhodou nezahlédnou toho úchvatného Patrika Schicka nebo kapitána Vláďu Daridu. Ne. Jsme tu jen my. Záložní česká reprezentace.
Poslední šance! Užijte si den jako reprezentant |
No vlastně proč ne? Když zaútočil covid a Češi museli narychlo skládat B-tým, chopil se ho právě David Holoubek, náš současný kouč (že by znamení?) A pozval si hráče, jako jsou Jakub Pešek, Tomáš Holeš nebo Aleš Mandous. Kdekdo nad těmi jmény kroutil hlavou. A dnes jsou na Euru! Současná nelehká doba přináší nečekané situace. Nikdo si nemůže být ničím jistý. Buďme vděčni za každého, kdo má chuť reprezentovat, že ano. Takže kdyby cokoli, pane Šilhavý, my jsme tady. Připraveni bojovat jako tým, jako lvi.
Strahovský stadion Přátelství. Trenér áčka Jaroslav Šilhavý a manažer Libor Sionko nám ze Skotska posílají videovzkaz: drží nám palce a děkují, že jim fandíme. Nápodobně. Coby VIP hráč je tu s námi i Pavel Horváth, pětinásobný mistr ligy. „Jsem jeden z vás, i když jsem samozřejmě lepší než vy,“ řehtá se. Je boží.
Trenér Jaroslav Šilhavý s manažerem Liborem Sionkem nás zdraví ze Skotska.
Míříme do kabin, muži napravo, já a čtyři další ženy nalevo. Z vycházkového repre oblečení se převlékáme do tréninkového, tu a tam si zobneme z nachystaného občerstvení: hroznové víno, banán, čokoláda, bábovka, ochutnáme ionťák… Navzájem se fotíme, jednou, podruhé, zatáhnout břicho, tak naposled.
Je vedro. A to jsme ještě nevyšly z kabiny.
„Holky, nemáte někdo gumičku do vlasů,“ ptá se jedna z mých nových spoluhráček. Kdepak. Vyrábí si ji tedy ze šňůrky od respirátoru. V tom na dveře ťuká chlapík z našeho realizáku. Všichni už jsou prý na hřišti, čeká se jen na nás. Dobrá, jde se na to.
Stačí letmý pohled na naši sestavičku a je jasné, že nejsme v ideální fyzické kondici. Pěkně střižené dresy se nám na břichu různorodě nafukují a krabatí. Atletický ovál kolem hřiště svádí ke kroužení kolem. Naše obavy sílí. Tak co, trenére? Moderní trendy i kouč Holoubek ale velí jasně: Vezměte si míče!
Když zazní kozy, míč letí na hlavu
Nejprve máme společné focení, pak se rozdělujeme na čtyři party zhruba po osmi lidech. Na prvním stanovišti je Karel Havlíček, trenér reprezentace do 15 let. Děláme cvičení zvané „hlava, kozy“. Když uslyšíte hlava, dostanete míč ke zpracování na prsa. Když zazní kozy, míč letí na hlavu. To dá rozum. Nezdá se, ale je to celkem zábava.
„Děvčata, nevadí vám na očích ty sluneční brýle?“ ptá se kouč dvou spoluhráček, které vzaly ochranu proti slunci opravdu svědomitě. „To už bychom neviděly vůbec nic,“ opáčí ta s kusem respirátoru v culíku.
Hrajeme na dvě. Podaří se mi vstřelit asi dva góly, tak jsem trochu na hrušce. Na dalším stanovišti ale tápu. Dva týmy, dva žolíci, někdo brání, někdo útočí, další může všechno dohromady. No, jsem z toho jelen, motám se tam jak nudle v bandě. Fotbalové sebevědomí krvácí.
Gól špekem platí za dva
Na balkonech poblíž hřiště si všimnu několika postaviček. „Ha, fanoušci!“ Po chvíli jsou balkony liduprázdné. Zjevně si všimli, že nejsme ta správná reprezentace.... O dost přišli. Na hřišti u Jana Suchopárka děláme slalomy s míčem a na posledním u Jiřího Žiláka, kouče U-20, střelbu na bránu. Super! David Holoubek průběžně obráží stanoviště a dodává nám motivaci: „Jen jedenáct z vás se dostane do základu. Makejte!“ Je vedro.
Na závěr hrajeme fotbal, nejsem moc ve hře, ale snažím se aspoň povzbuzovat: „Horvi, jsi sám, tak pojď!“ Prohráváme. Ale právě Horváth si těsně před koncem naběhne celým tělem do centru a netradičně břichem dává gól na 3:3. „Špekem platí za dva!“ Bohužel, neusmlouvá to.
Jde se do prodloužení, ve kterém inkasujeme. Nevadí. Společně uklízíme branky a pomůcky, trenéři se s námi loučí. „Kdy se dozvíme nominaci na zápas s Chorvatskem? zní z hloučku rudých upocených tváří. „Nejdřív bychom to oznámili vašemu agentovi, buďte trpěliví,“ povídá vysmátý kouč Holoubek.
Ploužíme se do kabin, těšíme se na sprchu a pizzu.
„A ty jsi vlastně z jaký firmy?“ ptám se nejlepšího (a nejmladšího) hráče našeho týmu.
„Já jsem tu přes Fanklub repre. Je to už moje asi pátá akce přes něj. Byl jsem na zápase s Bulharskem, s Anglií a třeba nedávno na zápase fanoušků repre s fanoušky Sparty. Prohráli jsme, ale tolik mě to neštvalo, jsem sparťan,“ říká. „Tohle je taky skvělá akce.“
Získejte dres, míč i kopačky zdarma! |
No a to ještě neví, co ho čeká: natáčení reklamy, návštěva Síně slávy, zkouška společenských obleků, prohlídka pivovaru, degustace vín...
Ano, přiznejme si: být reprezentantem přináší řadu povinností. Ovšem my ukážeme kuráž! Tak jako v pátek Češi proti Chorvatsku. Snad. Co na tom, že z našeho záložního týmu u toho nikdo nebude.
