"O tomhle a řadě dalších záležitostí se mluvilo na setkání reprezentačních trenérů ve Vídni," říká kouč českých fotbalistů Petr Rada, který se třídenního jednání zúčastnil.
Evropská fotbalová unie (UEFA) do rakouské metropole svolala trenéry národních mužstev, aby je seznámila s analýzou letošního Eura, jehož finále proběhlo právě ve Vídni. Probíralo se však mnoho dalších věcí, které se špičkovým fotbalem souvisejí.
"Mluvilo se samozřejmě o všem možném, o herních systémech, o střelbě, o taktice. A taky o někdy až neúnosné tvrdosti. Tady bylo poučné vystoupení skotského rozhodčího Dallase, který apeloval hlavně na to, aby se hráči a sudí navzájem respektovali. Pod což bych se podepsal," říká Rada.
Když má Rada připomenout nějakou zajímavost, přibližuje debatu o vylučování některých hráčů, kteří se dopustí přestupků, za něž je nařízen pokutový kop.
Křištálová lupa
"Řada trenérů přišla s tím, že za jakýkoli penaltový přestupek by měla být udělována jen žlutá karta," říká Rada. "Argumentovali tím, že pak je jedno provinění proti pravidlům trestáno vlastně třikrát: vyloučení, penalta a v devětadevadesáti procentech případů gól. A když se tohle stane na začátku zápasu, je vlastně po fotbale."
Jako příklad se na vídeňském setkání uváděl duel Eura ve skupině C, v němž Itálie porazila 2:0 Francii. První gól padl z penalty už ve 24. minutě, když Abidal zfauloval Toniho a byl vyloučen.
"Něco na tom prostě je, už ta penalta je obrovským trestem. Postižený tým dostane gól a pak ještě musí hrát v deseti, což samozřejmě nedává skutečný obraz o síle obou soupeřů. A s ostatními trenéry jsem se shodl, že tohle ke škodě fotbalu je," míní Rada. "Já bych se za tuhle revoluční změnu přimlouval, ale je mi jasné, že v takovém případě by se musela upravit pravidla."
Menším zásahem do fotbalových norem by bylo povolení více náhradníků na lavičkách než dosud předepsaných sedm.
"Poukazovalo se na to, že pro mladého talentovaného hráče je demotivující, když se musí na spoluhráče dívat z tribuny. Proč by to prý tedy při kvalifikačních zápasech nemohlo být tak jako při šampionátech, kdy sedí na lavičce celý kádr," pokračuje Rada.
I zde by se český trenér přimlouval za změnu.
"Je to úplně logické. Když na kvalifikační dvojzápas nominuju pro všechny případy třeba dvacet nebo i víc hráčů, měli by být pořád pohromadě, jako jedna parta. Hlavně při zápase. Dovedu se vžít do myšlení fotbalisty, kterého tribuna jednoznačně otráví. Takový hráč přece musí žít s ostatními na lavičce, právě za tohle se přimlouvali i velcí trenéři."
A další zajímavosti?
Například trenér Aragones, který Španěly dovedl k evropskému titulu. "Ten přiznal, jak obrovské kritice musel v jednom kuse čelit. Prý skoro při každé nominaci. Ale on se prý znechutit nedal, držel se své linie a nakonec z toho bylo evropské zlato. Hodně poučné," zmínil Rada.
Nebo italský kouč Capello, který už téměř deset měsíců vede reprezentaci Anglie. "Ten prozradil, že prostě vůbec nečte anglické noviny. Je přesvědčený o své cestě, která ho má kvalifikací provést na mistrovství světa, a nechce se nechat znervózňovat."
A co soustředění tureckých fotbalistů před evropským šampionátem? "Na to jsme docela zírali. Trenér Terim to vyřešil po svém, vzal hráče i s manželkami, ale pozor, i s přítelkyněmi, na takový pohodový týdenní pobyt. No, neříkám, že zrovna tohle pak Turky na mistrovství nakoplo, ale za zamyšlení to stojí. Třeba už jen kvůli hráčské psychice."
V části vídeňského setkání trenérů se jeho aktéři rozdělili do různě mluvících skupin. A protože Rada němčinu ovládá dokonale, debatoval v německé sekci. Mimo jiné s Rehhagelem, Bierhofem, Hitzfeldem a také s Brücknerem.
Celkově považuje Rada tři dny strávené ve Vídni za hodně užitečné.
"Mohli jsme mezi sebou debatovat naprosto otevřeně, atmosféra byla výborná, přátelská. Podělili jsme se o zkušenosti, mezi sebou jsme si taky postěžovali, jak obrovský tlak dnes na trenérech leží. Už proto, že díky sponzorům jsou ve fotbale nevídané peníze a hlavně kvůli tomu chce každý výsledky co nejdřív, nejlíp hned," přibližuje Rada.
"Byla tam i řada hostů, takže jsem se mohl potkat a promluvit například například s trenérem brazilských mistrů světa z roku 1994 Parreirou, nebo se známým francouzským koučem Houllierem. Na druhou stranu jsem se divil, že nepřijel trenér německých fotbalistů Löw, kterého zastoupil manažer Bierhoff."
A co českého kouče ve Vídni mrzelo?
"Bohužel, zaregistroval jsem, jak český fotbal pomalu, ale jistě opouští pozice. Vlastně o něm nikdo nemluvil, nemáme významné funkcionáře v orgánech UEFA. Mluvilo se například o minulých světových šampionátech, ve čtyřiapadesátém, v osmapadesátém, ale dvaašedesátý, kdy Československo mělo stříbro, se přeskočil. A ani v souvislosti s Evropou se náš fotbal nezmiňoval," poznamenává Rada.
"Měl jsem sto chutí vzít si slovo a to stříbrné mistrovství světa v Chile připomenout, zdůraznit evropské zlato z Bělehradu, bronz z Itálie, stříbro z Anglie, bronz z Portugalska, připomenout držitele Zlatých míčů Masopusta a Nedvěda. A teď mě docela mrzí, že jsem to neudělal," uzavírá Rada své vídeňské dojmy.
