Běžela 88. minuta, když rozhodčí Karel Hrubeš přerušil utkání kvůli střídání. Pořadatel zvedl nad hlavu tabuli s číslem 27...
To měl na zádech Milan Baroš.
Útočník byl dojatý. Mával fanouškům a hřiště opouštěl špalírem, který mu vytvořili hráči týmu Baníku Ostrava a světa a jejich soupeři, někdejší reprezentanti z úspěšného Eura v roce 2004. Poslední minuty už fotbalisté nedohráli.
Baník byl, je a vždycky bude v mém srdci číslo jedna, říká Baroš před exhibicí |
„Byl plný stadion, lidé byli fantastičtí, patří jim obrovský dík,“ soukal ze sebe dojatý Baroš. „Vůbec jsem nečekal, že dokážeme s kluky vyprodat stadion, že přijde patnáct tisíc lidí. Je to nádhera. Obrovský dík všem.“
Baroš odehrál první půli za Baník s číslem 27. Do druhé naskočil za bývalé reprezentanty s číslem 15, které měli i jeho synové. A s nimi byl na hřišti i Barošův bratr Simon.
Závěr dohrával v mužstvu svého srdce, Baníku. Ten prohrál 9:11, přičemž Baroš dal tři branky za Baník + svět a jednu za reprezentaci.
Jako v dobách své největší slávy se Baroš pohyboval na hraně ofsajdu a hned v úvodu si vykoledoval penaltu, kterou v souboji s brankářem Petrem Čechem proměnil. Byla?
„Jasná, na červenou. Soupeř mohl být rád, že dohrál,“ smál se Baroš, který ukázal, že pořád umí proběhnout obranou a spadnout... „To mu taky šlo, ale ty penalty proměňoval, tak to bylo dobré,“ prohlásil Čech.
Klasický Milan Baroš - to je přece penalta... A byla.
Jaký vůbec Baroš jako člen fotbalového týmu?
„Hodný kluk,“ zdůraznil brankář Jerzy Dudek, s nímž Baroš válel v Liverpoolu. „Když jsme v roce 2005 oslavovali vítězství v Lize mistrů a moje dvaatřicáté narozeniny, tak za mnou přijel do Knurowa, nedaleko odsud. Tehdy jsem Milana poznal znovu – mimo hřiště. Byl super, gratuluji mu k celé jeho kariéře, protože to je fakt něco výjimečného. V Česku na něj musíte být pyšní.“
Všichni jeho spoluhráči ho označují za výborného parťáka.
„Na hřišti se vždycky vydal na sto procent, miloval tým. Měl rád, když se parta držela i mimo hřiště. Byl takovým lídrem v kabině, na hřišti i mimo něj,“ řekl Vladimír Šmicer, s nímž hrál také v Liverpoolu.
„Sedli jsme si nejen na hřišti, ale i lidsky. Navíc v reprezentaci, kdy jsme měli fantastický tým. Takže není náhoda, že jsme vlastně dva nejlepší střelci národního mužstva v historii,“ upozornil Jan Koller, jehož souhra s Barošem byla pověstná.
Milana mám za odměnu, říká rozvedená Aneta Vrzalová o Barošovi |
Oživili si ji při sobotní rozlučce? „Jasně, vždyť mi Milan nahrával na gól, i když to bylo v takovém oddechovém přátelském duchu. Teď ale spolu chodíme hrát už jen hokej, takže i z něj jsme si to sem přenesli. Je fajn, že jsme si spolu mohli ještě zahrát. Milan měl krásnou rozlučku, zaslouží si ji. A hlavně tady v Ostravě, kde je neskutečná legenda.“
Baroš doufal, že jim diváci odpustí, že zápas nebyl v tempu jako před nějakými deseti lety. „Ale společně jsme si to užili, rozloučili se. Patří jim velký dík za celou mou kariéru. Bylo to krásné, ale uteklo to rychle. Život jde však dál,“ řekl Baroš, když se objal s Václavem Štverkou, mládežnickým trenérem, který ho pro Baník objevil.
„Byli jsme s Baníkem v Rožnově a před námi hráli ještě nějací žáci. Stál jsem u čáry vedle nějakého pána, který se mě ptal, zda se mi někdo z těch kluků líbí. Odpověděl jsem mu, že ten malý, co tam lítá jak urvaný vagon. On říká: To je můj syn,“ připomněl Štverka setkání s Barošem otcem i synem.
A tak se Milan Baroš dostal do Baníku... „Byl trošku přidrzlý, ale vždycky věděl, kde je hrana, co si může ke starším dovolit, ať už v kabině, nebo na hřišti. To jsme na něj oceňovali, a proto byl oblíbený,“ připomněl útočník Petr Samec, který byl u Barošových začátku v prvoligovém ostravském týmu.
S úsměvem dodal: „Něco jsem ho naučil, takže je jasné, že to pak dotáhl daleko. Poslal jsem ho do světa a jsem rád, že se tam prosadil. Jsem na něj hrdý a těší mě, že jsem si s ním mohl hrát.“
Někdejší obránce Baníku Peter Drozd si Baroše pamatuje jako ctižádostivého fotbalistu, který si šel za svým a ve fotbale něco dokázal.
„Díky němu jsem si zase po dvaadvaceti letech zahrál před plným hledištěm, a ještě se skvělým fotbalistou, srdcařem baníkovským,“ pronesl Drozd, který s Baníkem v roce 2004 získal dosud poslední titul.
