Kvůli vlastní hlouposti navíc nepřišel jenom o Euro, ale také o značnou část podzimu. Za Twente začal pozvolna nastupovat až koncem listopadu, plných 90 minut zvládá až od února.
Pouze z domova tak sledoval, jak národní tým vyhrál skupinu Ligy národů. A teď mu chce pomoct v kvalifikaci na mistrovství světa.
„Těšil jsem se sem hrozně moc. Po tom, co se minulé léto stalo, jsem toho velmi litoval a dělal jsem všechno pro to, abych se sem dostal co nejdřív a mohl opět obléknout reprezentační dres,“ pravil Sadílek.
POHLED: Případ Sadílek. Malér, který se profíkům stát nesmí. Zabolí celou repre |
Zvládl byste svou nehodu popsat? Panují okolo ní nejasnosti, jelikož tříkolky mají být bezpečné.
To jsem si myslel taky, byly tam s námi děti okolo deseti let a nikdo neměl pocit, že by to mělo být velké riziko. Ale pak jsem slyšel, že se tam občas něco takového stane a člověku proběhne hlavou, že to byla naprostá hloupost. Ale nechci se za to schovávat.
Takže co přesně se stalo? Přehnal jste to s rychlostí?
To si nemyslím. Vyrojily se zprávy, že jsme závodili, tak to vůbec. Cesta byla taková písečná, kamenitá a když na něco najedete, tak se může stát, že z ní vyjedete, což se mi přihodilo. A bylo nešťastné, že to bylo zrovna na místě, kde hned vedle cesty byla taková kamenná trubka, do které jsem narazil. Bylo to bolestivé a hned jsem věděl, že je zle.
Sadílek o zranění na tříkolce: Chyba, kterou nevrátím. Potrestal jsem se sám |
Co vám pak běželo hlavou?
V nemocnici mi říkali, že tam mají několik smrťáků za rok a hned mi v hlavě najelo, že to mohlo dopadnout mnohem hůř. Stačilo pár centimetrů a mohlo to dopadnout tragicky. A neseděl bych tady s vámi. Nakonec to není nic vážného a nelimituje mě to do budoucna v rámci fotbalové kariéry. Fotbal je můj život a riskoval jsem, že ho nemusím vůbec hrát. Jsem vděčný za tu pomoc, která mi byla poskytnuta.
Jak probíhal váš návrat?
Nebylo jednoduché se dostat zpátky. Jednu operaci jsem absolvoval hned na místě, po nějaké době ještě druhou, která už byla plánovaná. Rekonvalescence se protáhla na dva až tři měsíce, takže to zpočátku bylo těžké, protože jsem 70 dní nemohl tu nohu používat v denním životě. Ochably mi svaly, byly ztuhlé a byť toho lituji, tak jsem současně hrdý, jak jsem se vrátil zpátky. Chtěl bych poděkovat i klubu, jak se za mě postavil a stál při mně.
Takže jste definitivně zpátky?
Jsem spokojený a myslím, že i moje výkony jsou na úrovni, jaké jsem si přál.
Trénink české reprezentace před úvodními zápasy kvalifikace o Mistrovství světa.
Přijal vás národní tým?
Už po tom, co se to stalo, jsem byl po operaci za kluky a rozloučil se s nimi. Bylo to velmi emotivní a během té doby, co jsem chyběl, jsem s nimi byl v kontaktu, stejně tak s realizačním týmem. Ptali se mě, jak to probíhá a já jim taky přál jen to nejlepší. Byl jsem rád, že se Liga národů povedla a postoupili jsme. Kluci mě přijali, jako by se nic nestalo. Jsem rád, že tu s nimi můžu být a jsem připravený odevzdat maximum.
Obránce David Douděra o Sadílkovi„Přijali jsme ho normálně, jako by se nic nestalo. V životě jsou chvíle, kdy uděláte blbost a litujete toho. Sáďa je dostatečně chytrý, aby věděl, že to byla hloupost. Ale stane se, to je život.“ |
Slýcháte nějaké narážky či vtípky?
Musím říct, že v klubu to slýchávám častěji. Tady snad byla jedna od kustodů, kteří se mě ptali, na čem jsem dorazil. Jsem rád rád, že teď se tomu můžu zasmát, ale vím, co se stalo. A vědí to i kluci, kteří byli blízko a viděli, jak to bylo těžké, takže nějaké narážky nemají. Ale samozřejmě veřejnost se nad tím bavila.
O Euro jste přišel, máte o to větší motivaci dostat se na mistrovství světa?
Určitě. Hned po té nehodě jsem mluvil s trenérem a ten říkal, že se nedá nic dělat a o to větší musím mít motivaci se dostat na MS. Myslím, že je to cíl nás všech, protože český fotbal si to po dlouhé době zaslouží. Chceme ukázat, že tam patříme.
Naposledy si na něm Češi zahráli v roce 2006, to vám bylo sedm let. Pamatujete si ho?
Byl to první velký turnaj, který jsem pořádně vnímal, protože při šampionátu v roce 2004 jsem žádné zápasy v televizi nesledoval a spíš běhal někde venku. Pamatuju si baráž proti Norsku a největší zážitek pak byl zápas s Amerikou. Akorát škoda, že jsme nepostoupili ze skupiny, protože ta generace si to zasloužila.
