Už v sedmnácti střílel ligové góly. V osmnácti přestoupil do Itálie, pak válel v Anglii a ve dvaceti debutoval v reprezentaci. Ale naplno v ní Matěj Vydra, od léta útočník Burnley, ještě nezazářil.
Teď se zdá, že přichází jeho šance – i když se do národního týmu vrací po pořádně dlouhé pauze. Když v pondělí dorazil na sraz před zápasy Ligy národů proti Slovensku a Ukrajině, marně lovil v paměti: „Kdy jsem tady vlastně byl naposledy?“
Přesně před dvěma lety: 8. října 2016 jste hrál proti Německu.
No, hezký. Těšil jsem se jak malý Jarda. Bavil jsem se s trenérem Šilhavým a je to trochu změna proti tomu, co bylo předtím.
Ano? Co bylo jinak?
Sami asi víte, že předchozí trenéři s hráči moc nemluvili. Nechci na někoho házet špínu, změnit to už stejně nejde. Ale bylo příjemné, že mi teď hlavní trenér zavolal a poptal se, jak na tom jsem.
Co jste řešili?
Bavili jsme se o tom, jak se cítím po zranění, jestli už mě nezlobí zraněné tříslo, co nový klub. Bylo to příjemné. I proto, že mi trenér neslíbil, že budu v nároďáku, ale chtěl si se mnou prostě promluvit. Říkal jen, že jsem pro něj zajímavý hráč.
Tím byste měl být, protože český fotbal v Premier League jiného útočníka nemá.
Pravda, ale podle mě je úplně jedno, jestli hrajete Premier League nebo druhou anglickou ligu.
Fakt?
Anglický trenér Southgate teď vzal z Derby, kde jsem hrál v minulé sezoně, do nároďáku mladého záložníka Mounta. Možná si lidi myslí, že druhá anglická liga je póvl, ale když se odtamtud dá dostat do anglické reprezentace, tak to asi tak špatné nebude, ne?
Ale ještě před dvěma lety jste říkal, že už jí máte po krk a že už ji hrát nechcete.
Občas nemáte na výběr. Postoupil jsem s Watfordem do první ligy, podepsal jsem novou smlouvu, mazali mi med kolem pusy. Jenže vyhodili trenéra, vzali jiného, kterému jsem se nezalíbil, a hned mě poslali zpátky do druhé ligy. Možná proto jsem to tak řekl. Člověk se snaží dostat do Premier League, pak se tam probojuje... A nic.
Sraz reprezentace |
Velká frustrace?
Předtím jsem už první ligu hrál ve West Bromu, ale vrátil jsem se a chtěl jsem Watfordu pomoci postoupit. Vyšlo to, tak jsem si říkal, že to byl dobrý krok. Koupil jsem si tam barák, dostal novou smlouvu a věřil, že se mnou počítají. Jenže nakonec mě zase poslali pryč. Frustrovaný jsem byl, ale co se dalo dělat? V Anglii jsem sedm let, hraju za pátý klub a mám asi osmnáctého trenéra. Mě už nic nepřekvapí.
Aspoň vás druhá liga zocelila a teď to můžete zúročit, ne?
Bavili jsme se o tom po příchodu do Burnley s trenérem Dychem. Říkal, že když jsem v jedenadvaceti hrál Premier League poprvé, byl jsem ještě takové dítě mezi fotbalisty. A taky že si myslí, že po tom, čím jsem si prošel, jsem teď už připravený. Když se bude dařit mně, je to dobrá vizitka i pro něj. Nechci, aby za mnou chodil a pořád mě plácal po rameni, ale líbí se mi, když jsme v kontaktu a vysvětlí mi, co dělám špatně, abych se mohl zlepšit.
Jste už připravený i na výraznější roli v reprezentaci?
Nechci říkat, že tady odteď budu útočná jednička, ale nikomu se nelíbí sedět na lavici. Když se mi bude dařit v Burnley, tak snad získám pozici i tady. Mám rád, když jsem rozdílový hráč týmu, minulý rok se mi to v Derby dařilo. Od útočníků se góly chtějí a já je chci dávat dál.
A s Patrikem Schickem by vám to v útoku mohlo sedět, viďte?
Dokážu si porozumět s každým. Jestli bude hrát on, já nebo Krmenčík, to je jedno. Nikdo nemůže být naštvaný, já jsem i trenérovi říkal, že se přizpůsobím. V nároďáku si člověk nediktuje pravidla.
