Pokud ten příběh náhodou neznáte, tady je jeho malá rekapitulace: osmnáctiletému Šínovi, jednomu z největší talentů v ostravské akademii, lékaři diagnostikovali rakovinu varlat. Při chemoterapiích, na které pravidelně docházel, mu vypadaly vlasy, několik měsíců netrénoval ani nehrál.
Skutečně může člověk i v těžkých chvílích myslet na fotbal?
„Jiná cesta pro mě ani nevedla,“ říká teď dvacetiletý mládenec pevným hlasem. „Neměl jsem černé myšlenky. Díval jsem se jen dopředu a věřil jsem, že právě sem se jednou dostanu.“
Dostal se!
Vitík, Krejčí, Zima i Kalvach vypadli, v reprezentaci jsou Stronati s Boulou |
A z Baníku, který v posledních týdnech prožívá nejlepší období za poslední roky a o víkendu dokonce v ligové tabulce na třetí příčce vystřídal mistrovskou Spartu, navíc nedorazil sám.
„Když jsem se dozvěděl, že trenéři dodatečně pozvali i Jirku Boulu od nás z týmu, měl jsem fakt obrovskou radost,“ pravil drobný blonďák s jemným ostravským přízvukem.
Přiznejte se, jak dobře jste příběhy ostravského dua znali?
Mediální povinnosti pro nováčky v týmu.🎙️🫡 https://t.co/UCvBzzfTwK
Jiří Boula, který na pondělní tiskovku reprezentace dorazil s Šínem, pochází z Prahy. S fotbalem začínal ve spořilovském ČAFC a postupně se vypracoval až do sparťanské akademie na Strahově. I jeho cesta je jiná. V devatenácti ze Sparty odešel studovat vysokou školu do anglického Derby, hrál univerzitní ligu a pak i sedmou nejvyšší soutěž za Mickleover.
Odtud je do reprezentace dost daleko.
„No, asi 1 600 kilometrů,“ rozesměje se Boula, kterému je dnes pětadvacet. „Ale vážně: když jsem odcházel, myšlenka na profesionální fotbal mě úplně neopouštěla. Je jasné, že když hrajete na ostrovech na poloprofesionální úrovni a do toho studujete, tak svět, ve kterém žiju nyní, je strašně vzdálený. Nad národním týmem jsem v tu chvíli samozřejmě neuvažoval. Ani to nešlo. Na druhou stranu jsem si říkal, proč by se i mně jednou nemohlo poštěstit?“
Po návratu z Anglie ho vzalo druholigové Táborsko, dálkově dokončil bakalářský program, obor sportovního management, a znovu nastartoval kariéru, o níž možná sám pochyboval.
Vždyť Boulu – na rozdíl od Šína – míjely reprezentační pozvánky i v mládežnických kategoriích. Zatímco spoluhráči jezdili pravidelně na turnaje a kvalifikační duely, on zůstával na Strahově. A když pak odcházel ze Sparty do Anglie, na rozdíl od většiny vrstevníků tam ani nebyl smluvně vázaný.
„Přitom v době, kdy jsem hrál za devatenáctku, jsem cítil, že do národního týmu mám blízko a že bych tam měl být. Možná jsem byl i zklamaný a určitě mě to zamrzelo. Ale o to silnější pocity zažívám právě teď,“ poví upřímně.
Ostravský Jiří Boula se raduje se spoluhráči z nedávného vítězství na Spartě, kde Baník uspěl po deseti letech.
Trenér Ivan Hašek na urostlého středního záložníka, kterého Baník přivedl z Táborska už před třemi lety, ukázal poté, co z původní nominace vypadli čtyři zranění včetně plzeňského Lukáše Kalvacha.
„V neděli večer mi volal asistent trenér Jaroslav Köstl, takže to celé bylo dost na poslední chvíli. V klubu mi skoro ani nestihli nic říct. Ale já i moje rodina jsme pochopitelně měli obrovskou radost,“ pravil.
Baník Ostrava má alespoň dva hráče v reprezentaci poprvé od září 2020, kdy provizorní kouč David Holoubek pozval v covidové krizi Romana Potočného, Adam Jánoše, Jana Jurošku a Daniela Holzera proti Skotsku.
Tohle je však úplně jiná situace.
„Skvělá vizitka pro celý náš klub,“ říká odchovanec Šín. „Dlouhodobě si držíme slušnou formu a já věřím, že na dalších srazech se budeme objevovat také.“
Oba byli u toho, když před týdnem Baník v Praze na Letné po deseti letech porazil Spartu (3:1).
„A je logické, že takhle sledovaný a velký zápas vás do národního týmu může popostrčit, protože výkony proti těžkým soupeřům rozhodují,“ cítí Boula.
Sám v aktuální sezoně zasáhl do všech devatenácti utkání Baníku v lize, v Evropě i domácím poháru, jeho mladší kolega Šín, levonohý tvůrce hry, jenž občas nosí i kapitánskou pásku, má o jeden start méně a slušnou bilanci čtyř gólů a dvou asistencí.
„Jestli jsem v životní formě? Tak bych to nenazýval. Věřím, že můj strop je mnohem výš a můžu se ještě zlepšovat. Tohle rozhodně není vrchol kariéry,“ naznačil své cíle.
Překonal rakovinu, dal první gól. Tím bych to uzavřel, řekl o svém návratu Šín |
Mimochodem, minulý týden byl Šín necelé tři dny v nominaci jedenadvacítky, kterou čeká baráž o mistrovství Evropy proti Belgii. V pátek ale povýšil do áčka, které čekají duely proti Albánii a Gruzii v Lize národů.
„Těsně před oznámením mi volal trenér Hašek, a tak jsem byl nadšený,“ vybavil si. „Ale jedna věc mě pak stejně celý večer tížila: téhle chvíle se bohužel těsně nedožili babi s dědou, moji fotbaloví fanatici. Kariéru prožívali se mnou, podporovali mě. I proto je to všechno pro mě osobně tak emotivní.“
