V pondělí večer nejslavnější portugalský fotbalista všech dob gratuloval Masopustovi znovu. K jeho osmdesátinám.
Eusébio da Silva Ferreira, jak zní celého jeho jméno, přiletěl do Prahy právě kvůli jubileu svého českého kamaráda.
"Když jsem se dozvěděl, že pan Masopust slaví takové krásné narozeniny, osobně jsem chtěl přiletět a obejmout ho. Je to pro mě velká čest, že můžu být v Praze na oslavách svého velkého přítele," prohlásil Eusébio na tiskové konferenci. "Josef je živoucí legendou."
Masopust o Eusébiovi"Když přiletěl na moje narozeniny, tak se ukázalo, jaký je fotbal světovým fenoménem. Kdybych měl říct nejlepší zápas, který jsem kdy viděl, tak to bylo finále Pohárů mistrů v roce 1962 Real Madrid - Benfica. Real vedl tři jedna, ale pak se rozjel Eusébio a Benfika to otočila na pět tři." |
Černé perle z Mozambiku, jak se Eusébiovi přezdívá, je devětašedesát. Zlatý míč France Footballu získal za rok 1965. O rok později dotáhl Portugalce ke třetímu místu na světovém šampionátu v Anglii 1966, s devíti góly byl nejlepším střelcem turnaje.
Kdo z vás byl lepší fotbalista?
Samozřejmě on, protože já jsem mladší. Hlavně to měl na hřišti složitější. Já to tak těžké neměl, byl jsem v útoku a jen dával góly. Měl jsem to štěstí, že jsem se s ním při vzájemném zápase v Praze spřátelil.
Jak vzpomínáte na ten vzájemný zápas na Strahově?
Pamatuju si, že první zápas jsme doma vyhráli dva jedna a pak dorazili do Prahy, kde sněžilo a byla strašná zima. Museli jsme se hodně snažit. Naštěstí jsme se dokázali ubránit, přestože Dukla měla velmi dobré mužstvo v čele s panem Masopustem.
Kdybyste měl porovnat tehdejší a současný fotbal, co byste řekl?
To ani nejde porovnat. Ale kdybych měl něco říct, tak to, že současný fotbal je komerční. Dřív jsme hráli pro lásku ke klubu a k dresu. I když jsme byli profesionální, měli jsme rádi hlavně ten svůj dres. Kdybych měl teď hrát, tak bych chtěl se spoluhráči z mé generace. Samozřejmě dnes je fotbal velmi dobře placený. To je taky velký rozdíl.
Ale vy jste si mohl tenkrát přijít také na velké peníze, ale z Benfiky jste do Interu Milán nakonec nepřestoupil. Proč?
Měl jsem podepsanou smlouvu na tři miliony dolarů, manželka odjela do Itálie vybrat bydlení. Všechno bylo domluvené, ale smlouva zůstala v šuplíku, protože Italové se rozhodli, že do svého fotbalu cizince nepustí. Hrát jsem prostě nemohl.
