České národní mužstvo nastoupí v Českých Budějovicích proti outsiderovi kvalifikační skupiny Lichtenštejnsku, výkop je v úterý v 17.30.
Sivok však přesto musel odpovídat převážně na dotazy týkající se souboje se španělskými mistry světa a Evropy.
"Když už jsme dali ten gól, aspoň k remíze jsme to dotáhnout mohli. Věčná škoda, že se to nakonec nepovedlo," posteskl si sedmadvacetiletý reprezentant, který obléká dres Besiktasu Istanbul.
Můžete popsat Villův gól, kterým v pátek vyrovnal na 1:1?
Vybavuju si, že Roman Hubník tam byl na Villu a já si hlídal Torrese. Když pak měl Roman s Villou problémy, vyrazil jsem mu na pomoc a riskoval, že míč půjde na Torrese. Jenže Villa se Romana zbavil, vystřelil a já mu do rány skočil tak nešťastně, že jsem už jen cítil, jak mě míč někde vzadu na stehně tečoval. Možná, že kdyby tam ta teč nebyla, nejspíš by to Petr Čech chytil.
Co jste si v té chvíli řekl?
Vlastně jsem měl poprvé čas podívat se na časomíru. Běžela sedmdesátá minuta a já věřil, že bychom to k té remíze dotáhnout mohli. Jejich závěrečný tlak by sice byl drtivý, ale i takové situace se dají ustát.
Jenže vzápětí přišel Rezkův faul v šestnáctce, proměněná penalta a bylo po nadějích...
Bohužel. Ale nic jsme Honzovi Rezkovi nevyčítali, klidně jsem na jeho místě mohl být já. Oni jsou strašně rychlí a když jim míč chcete vzít, hrozí to faulem vždycky.
Tomáš Sivok odpovídá na dotazy novinářů na tiskové konferenci před utkáním s Lichtenštejnskem.
Byl pro vás zápas ve Španělsku nejtěžším v dosavadní kariéře?
Po psychické stránce určitě.
Proč?
Hráli jsme s nejlepším mužstvem světa, takže jsme se museli připravit především takticky a taky psychicky. Měli jsme s trenérem Bílkem asi šest sezení u videa, abychom věděli, do čeho jdeme. Připravení jsme byli opravdu dobře, to snad na hřišti bylo vidět.
Přesto vás Španělé v úvodu zápase zle svírali.
Nejspíš se projevilo, že jsme v těch prvních minutách přece jen byli nervózní. Naštěstí nás podržel Petr Čech a pak už jsme bránili podle taktických pokynů.
Co jste si na hřišti pověděli, když šlo Španělsko po penaltě do vedení?
Křikli jsme na sebe, že to ještě zkusíme. Ten obranný blok jsme trochu vysunuli, ale na zakončení nebo aspoň na nějakou standardní situaci jsme už neměli. A Španělé šli asi do tří nebezpečných brejků, takže jsme spíš ještě mohli inkasovat. Já to nakonec hodnotím tak, že jsme s nimi uhráli naše maximum.
Jak se díváte na faul na Necida v poslední minutě zápasu. To přece mohla být ideální standardní situace.
Já to viděl z velké dálky, ale kluci pak říkali, že to písknout mohl. Mohl, nemohl, sudí měl takových rozporuplných verdiktů víc. Ale ta poslední minuta rozhodujícím momentem zápasu rozhodně nebyla.
Vy jste fotbalově vyrostl v Českých Budějovicích, odkud jste před necelými devíti lety odešel do Sparty. S jakými pocity se nyní na budějovický trávník vracíte?
Jsem nadšený. Stadion je nádherně přebudovaný a jsem moc rád, že si zase po letech zahraju jak se říká opravdu doma. Doufám, že hlediště mě v úterý také jako svého přijme.
Co od duelu s Lichtenštejnskem čekáte?
Že získáme tři povinné domácí body. Ale chce to dát co nejrychleji gól, lepší dva. Protože když se dlouho trápíte na nula nula, začne přibývat nervozita a konce pak leckdy bývají nečekané. Což my připustit nesmíme.
A co očekáváte ještě?
Že si konečně zahrajeme fotbal. Ve Španělsku jsme totiž spíš lítali bez míče a pořád někoho naháněli.
