Pouze tři zápasy ze šestnácti byly v generálce na mistrovství světa vyprodané. Aby se nestala ostuda, prázdné tribuny narychlo plnili dobrovolníci a státní zaměstnanci dostávali lístky zadarmo, což mezi místními vzbudilo poprask, protože se jednalo o nejdražší místa.
Obyčejní fanoušci většinou nakoupili levnější lístky do horních pater, zatímco ty nejlepší zbyly.
Kdo neumí azbuku, má holt smůlu. „Šance, že potkáte Rusa, který nemluví jen rusky, byla zhruba jedna ku padesáti,“ napsal bulvární německý deník Bild po zkušenostech z Konfederačního poháru.
Jediné, co ve své inventuře pochválil, byly ceny. Pivo v přepočtu za 40 korun a hotelové pokoje od 1 300 se redaktorům zdály příjemné.
Závěr byl ovšem stejně rezolutní: „Ne! Rusko není hodno mistrovství světa.“
Přitom šampionát vypukne už 14. června 2018.
Teď zkusme mít objektivnější pohled na věc. Rusko neuspořádalo špatný turnaj. Přivítalo vítěze kontinentálních šampionátů a organizace klapala. Na čtyři parádní stadiony (Moskva, Petrohrad, Soči a Kazaň) přišlo přes 600 tisíc diváků, což dělá průměr téměř 40 tisíc na zápas.
Přímé přenosy se vysílaly do 80 zemí světa včetně Bruneje nebo Nepálu. A kdyby pořádající země dokázala poskládat lepší než jen průměrný tým, možná by se narodila i trocha té euforie.
„Děkujeme za brilantní organizaci. Cítili jsme se skvěle a bezpečně,“ napsal německý kapitán Julian Draxler v oficiálním prohlášení.
Pochvalně se vyjádřil i Gianni Infantino, šéf světové federace FIFA: „Poslouchali jsme o násilí, o incidentech, o chuligánech, o rasismu. A nic z toho se nestalo.“
Nestalo, ale v Rusku problémy trvají ve velkém. Přidáte-li k tomu státem řízený doping, nelze se divit, že se na velkou zemi hledí s nedůvěrou. Ministr sportu Vitalij Mutko při sobotních otázkách novinářů sarkasticky navrhnul, že jim zatančí starý lidový tanec kazačok, jen když se konečně přestanou ptát na doping. Nezatančil...
Tak si to shrňme: generálka na mistrovství světa nenadchla, ale copak se čekalo víc?
