„On vám to neřekl? Syčák,“ naklonil se nad kulatý stůl bodrý Josef Hron, upovídané chlapisko s velkými dlaněmi, bývalý brankář Zbrojovky: „To bylo tak. Tady Karel ani kafe nedopil a zvedl se, že prý jde dom. Vyrazil forhausem rovnou k autu. Potkal kamoša Bartesa, zachroptěl a sjel dolů. Sa vysypal. Vím to přesně, vždyť jsem ho tady na chodníku vracel do života. Těžká pumpovačka to byla. Žádné z úst do úst, jak nás to učili dřív, jedna dva tři bum.“
Legendární útočník Kroupa, nejnovější člen fotbalové Síně slávy, dělal, že neposlouchá. Jen si zálibně prohlížel bílé víno od mistra Volaříka z Mikulova, které od nás dostal k narozeninám.
Rozvášněný Hron pokračoval: „Přiběhl Maršec, bývalý kustod Maršálek, a řval: Karel má cukrovku, potřebuje kolu. Jak jsem pumpoval, najednou Krupica chytil dech a chtěl se rvát. Byl celý bledý, ale šavloval přede mnou těma svýma ručičkama. Do toho přijela rychlá, honem do sanitky a doktor povídá: Pánové, to není cukr, to je srdíčko. Normálně Karla klepla pepka.“
A v úterý slaví 75.
Už na sebe dáváte bacha, pane Kroupo?
Už se nepřepínám. Taky jsem byl s pravým kotníkem na operaci, artróza, opotřebení. Vyměnili mi ho, takže čtyři měsíce o berlích. Teď mě čeká levý kotník. Nezlobím, šetřím se. Každý den chodím po obědě spát. Kluci mi vyčítají, že je vždycky opustím, když to nečekají. Do Boby přijdu kolem půl desáté, dám si kávu a po poledni povím: Je čas, jdu.
Masopustův lidový přístup nám pomohl, abychom ukázali to nejlepší, co v nás bylo. Zrovna mně nakázal, že se nesmím vracet, abych netříštil síly.
