Tak se zrodil nejmladší kanonýr v historii samostatné české reprezentace.
Když v úterý večer Kadlec skóroval v Lichtenštejnsku v kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy 2012, bylo mu osmnáct let, čtyři měsíce a dvaadvacet dní.
Rekord dosud držel Tomáš Necid, shodou okolností Kadlecův parťák v útoku v Lichtenštejnsku. Když před dvěma lety v kvalifikaci v San Marinu při debutu dával na 3:0, byl tenkrát o rok starší než je dnes Kadlec.
PořadíNejmladší čeští reprezentanti 1. Jan Polák 18 let, 1 měsíc, 14 dní
1. Václav Kadlec 18 let, 4 měsíce, 22 dní |
Sparťanský mladík se trefil rovněž při své reprezentační premiéře. Navíc se stal druhým nejmladším hráčem, který kdy za Česko nastoupil. Janu Polákovi v roce 1999 v Polsku bylo osmnáct let, jeden měsíc, dva týdny. Ale tehdy nenastoupil v základní sestavě jako nyní Kadlec.
A ještě jedna kuriozita lichtenštejnského kvalifikačního duelu: když ve stejný den v Řecku bojovala jedenadvacítka v baráži o postup na mistrovství Evropy, oba útočníci Pekhart s Kozákem byli starší než Necid s Kadlecem, který jedenadvacítku přeskočil.
Pekhart s Kozákem zařídili výhru 2:0 a postup, Necidovi s Kadlecem se povedlo obstarat stejný výsledek.
Kadlec se před dvěma týdny poprvé dostal do nominace, při pátečním utkání v Praze proti Skotsku byl na lavičce, celý druhý poločas se rozcvičoval, ale do hry nezasáhl. Ve Vaduzu ho kouč Bílek překvapivě zařadil do základní sestavy. "Necid je jasný, váhám, koho postavím k němu," podotkl český trenér den před zápasem.
Nakonec se rozhodl dobře, oba splnili to, proč na hřiště šli: dali góly, které se od útočníků čekají.
Kadlec dostal dres s číslem patnáct, který v reprezentaci patří Barošovi, jenž při debutu za národní tým rovněž skóroval. Stejně jako Koller. On a Baroš jsou nejlepší střelci reprezentační historie. Baroš (38 gólů) v týmu nebyl kvůli zranění, Koller (55 gólů) před rokem reprezentační kariéru ukončil.
ČESKÁ RADOST. Čeští fotbalisté (v bílém) se radují ze vstřeleného gólu. S číslem 15 jeho střelec Václav Kadlec.
Kadlec se na stadionu u řeky Rýn rval, naběhal kilometry, úspěšně napadal soupeřovu rozehrávku, ale dlouho se nedostal do kombinace. Až když se po dvaceti minutách na hřišti rozkoukal, byl nebezpečný.
"Trochu nervózní jsem byl, ale s prvním dotekem s míčem to ze mě spadlo a pak se mi už hrálo dobře. Všichni kluci mi pomáhali a povzbuzovali mě," řekl sparťanský útočník.
Nejdřív ve vyložené pozici u zadní tyče minul prudký centr Plašila z rohu, pak do šance vysunul obránce Pospěcha, kterému však pomezní odmával ofsajd. A v 28. minutě to přišlo: Rosický se zbavil dvou protihráčů, a pak už jen sledoval, jak si Kadlec mazácky poradil.
"Ten míč Jabulani má zvláštní vlastnosti, tak jsme zkoušeli střílet ze všech pozic," popisoval Kadlec. "Ta moje střela prošla trochu se štěstím některému hráči mezi nohama."
Kadlec nijak nadšeně neslavil, jako by se mezi staršími a novými spoluhráči styděl. Jen zvedl ruce a usmál se. Pak na něj ostatní v euforii naskákali.
Když po hodině hry střídal, tleskali mu i domácí fanoušci na hlavní tribuně.
