Vypadá to na rušný život. Osmadvacetiletý fotbalista však tvrdí, že v soukromí má rád klid.
Zato na hřišti často spouští bouři. Jeho úkol? Střílení gólů. Plnění úkolu? Dokonalé.
„A jako by byl stále lepší,“ řekl o něm novinářům legendární útočník Christo Stoičkov, který získal Zlatý míč před 10 lety. Ševčenko je rychlý a technicky zdatný. S těmito zbraněmi se probije před branku, kde uplatní instinkt predátora. Avšak nerozpakuje se nahrát, pokud vidí spoluhráče v lepší pozici. „Důležitý je tým, ne já,“ říká učebnicově.
Za AC, kam přestoupil před pěti lety z Dynama Kyjev, vstřelil 136 gólů. Když ve 100. zápase za AC v říjnu dvakrát skóroval v lize proti předposlední Sieně, prohlásil její kouč Luigi Simoni: „Andrej je jako nezastavitelný obr. Mít ho v sestavě, hrajeme ve špičce ligy.“
Rodáku z vesnice Dvirkivščina a synovi významného oficíra Rudé armády předával už ve třinácti jiný bájný kanonýr, Ian Rush, cenu pro nejlepší hráče mládežnického turnaje ve Walesu. A v roce 2003 přihlížel Pavel Nedvěd, minulý držitel Zlatého míče, jak mu Ševčenko rozhodující penaltou bere sen o vítězství v Lize mistrů.
Trofej z Ligy mistrů staví Ševčenko nad Zlatý míč. Ukázal ji i na Ukrajině, kterou by jednou chtěl dotáhnout na velký turnaj. Klidně by mohl snídat kaviár, ale on si nejvíc pochutná na boršči a haluškách.
 Ukrajinský fotbalista Andrej Ševčenko se Zlatým míčem. |
