Můžete se smát, ale i spořivost dokazuje, jak výjimečný Schiaffino byl. Jako první fotbalista si u podpisu smlouvy vymohl manažera a z Milána jezdil o volných pondělcích do Švýcarska, kde spekuloval na finančních trzích. Nakupoval a prodával měnu, zhodnocoval úspory, investoval do firem i bytů.
A když už jsme u peněz, svého času byl nejdražším hráčem světa: Milán za něj v létě 1954 do Peňarolu Montevideo poslal 52 milionů lir, což by se s přihlédnutím k inflaci dnes rovnalo zhruba patnácti milionům korun.
V pondělí by hubeňourovi s uhrančivýma očima a kouzelnou levačkou bylo přesně sto let, takže se hodí oprášit jeho pozapomenutý příběh.
Ve výbušné atmosféře se vynervovaný uruguayský obránce Pérez pomočil při státní hymně, zato spoluhráč Schiaffino zůstal v klidu i ve chvíli, kdy favorit vedl 1:0, po hodině hry vyrovnal a tribuny poprvé ztichly.
