Sotvakdo tehdy tušil, jak podstatné jeho jméno vlastně bude. Že zaplní fotbalové encyklopedie a kdejaký kluk si nad postel pověsí obrázek běžícího Johana, za nímž vlají řídké vlasy.
A jednou, na konci dvacátého století, ho fotbaloví historici, kteří budou vyhlašovat nejlepšího hráče všech dob, dají hned za vítězného Pelého.
A proč by to neudělali, když jako první vyhrál třikrát Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy z let 1971, 1973 a 1974? Dodnes existují dva Johanové.
Doma v Nizozemsku ho píšou Cruijff, pro svět je značkou Cruyff. "To první měla moje matka v pase, to druhé otec. Ani sám nevím, kým jsem," žertuje.
Kdo pamatuje Ajax z nejslavnějších chvil na začátku 70. let, nejživěji si vybavuje Cruyffa. Vytáhl amatérský klub až k heroickým vítězstvím v Poháru mistrů.
Měl lehký běh baletky, rychlou kličku, umístěnou střelu a schopnost být všude. Překvapoval, jak odolným fotbalistou je při své chatrné tělesné konstituci.
|
Nejlepší fotbalisté podle ankety Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků z roku 2000 Pelé Johan Cruyff Franz Beckenbauer Alfredo di Stéfano Diego Maradona |
Nejvíc všichni oceňovali jeho fotbalovou inteligenci. Přezdívali mu Pythagoras v botách. Na hřišti pracoval po vzoru starořeckého matematika – přesně, účelně. Vždy hledal nejkratší cestu k brance.
"Výborný fotbalista je u míče pět až sedm minut během utkání. Své skutečné kvality ale ukáže, jak se chová ve zbývajícím čase," zněla Cruyffova filozofie.
Patří k velikánům, kteří měnili fotbal. Nikdo z nich se ovšem poslední dobou nedrží stranou tolik jako Cruyff. Vždyť Pelého je pořád vidět rozesmátého na nějaké reklamní akci, Platini šéfuje evropskému fotbalu, Beckenbauera jsou plné německé noviny a Maradona se stará o rozruch aférami.
Jen "létající Holanďan" se usadil. Od pětadevadesátého roku odmítá nabídky na trenérskou práci a zřídkakdy poskytuje rozhovory. Šetří se a dobře ví proč.
Celý život trpěl trémou. Jako hráč dostával kapky s baldriánem pro nervové uklidnění. V dospělosti přešel na cigarety. Dvacet i víc jich vypálil denně, když trénoval Barcelonu, která mu přirostla k srdci.
Mužstvo s Romáriem, Koemanem a spol. počátkem 90. let válelo, jenže Cruyffa mezitím ničilo obrovské vypětí. Měl srdeční problémy a jednou zkolaboval tak vážně, že jeho stav hraničil se smrtí.
To ho změnilo. Nekouří a žije mnohem klidněji. Přirozený talent, který k fotbalu má, rozvíjí jinak. Založil nadaci a ze získaných peněz podporuje doma v Amsterdamu mentálně a fyzicky postižené děti. Projekt se snaží rozšířit po světě, třeba v Indii do něj hodlá zapojit až čtvrt milionu lidí.
"Chci dopřát sport a zábavu méně šťastným lidem na světě," říká rytíř Oranžského řádu. Není mnoho krajanů, kteří si vysloužili nejvyšší královské ocenění jako Cruyff. Dnešní oslavenec ho má po právu.
 NEDOSTIŽNÁ ČTRNÁCTKA. Utekl všem a nosil čtrnáctku na dresu. Uhádnete? Přece Johan Cruyff. Na snímku z finále mistrovství světa 1974 v Německu, kde Nizozemci podlehli ve finále domácím 1:2. Jediný gól dali z penalty po faulu na Cruyffa. |
