Dvaačtyřicet let potom, co jako začínající kouč dostal na povel třetiligový klub s dlouhatánským názvem Poldi Spojené ocelárny národní podnik Kladno, všechno míří k tomu, že právě on uchopí do rukou fotbalovou reprezentaci.
S jasnou vidinou provést tým přes březnovou dvoukolovou baráž na mistrovství světa. Ve chvíli, kdy už není žádný čas testovat a je zapotřebí okamžitě splnit úkol.
Koubek může být v současné situaci nakonec tou nejlepší volbou. Až leckoho napadne, proč po něm vlastně asociace nesáhla hned v říjnu, kdy zjistila, že na vysněnou zahraniční variantu nejspíš nebude mít dostatek financí.
Dva ze hry, povede reprezentaci Koubek? Vedení je s koučem údajně blízko dohodě |
Byl volný a třeba i ke krátkodobému úvazku u reprezentace by se jistě nenechal dlouze přesvědčovat. Prostředí navíc perfektně zná, nezmatkuje, má nadhled, zkušenosti, erudici. A taky pořád dost energie i kuráže, aby vzal možná poslední misi kariéry skutečně poctivě a se vším všudy.
Jistě, nikdy nebude trenér-kamarád a není tajemství, že hráči mají jiné oblíbence. Ale právě přímý a rázný přístup teď možná národní tým potřebuje víc než cokoli jiného. „Naštve mě, když nevidím stoprocentní nasazení, pracovitost a odevzdání se pro kolektiv,“ zdůrazňoval Koubek během kariéry. „Jsem možná autoritativní trenér, ale ne diktátor, který by dusil názory druhých.“
Takže?
Nadešel čas posledního tance pro trenérského náčelníka?
Advocaat, Rehhagel a Koubek?
Pokud v Česku někdo kromě slávisty Jindřicha Trpišovského umí připravit tým na zásadní zápasy a vyčíhnout slabiny soupeře, je to Koubek. Kdyby zůstal zakopaný v dávné minulosti a nepřijal za své soudobé moderní metody, nemohl by ve svém věku držet krok i s o dvě generace mladšími trenéry.
Nepodcení jediný detail. Klidně do noci leží v datových analýzách a pak vám osobitou dikcí, kterou rád proloží cizím výrazem, vysvětlí své záměry a kroky.
Proč Tykač nepustil Trpišovského? Neumím si představit, že by ve Slavii nebyl, řekl |
Když mu v létě s Plzní unikl postup do dalšího kola kvalifikace Ligy mistrů, byl smutný, že se mu sen o účasti v milionářské soutěži už nevyplní. Ale to ještě netušil, že se před ním za pár měsíců rozprostře jiná fotbalová výzva.
World Cup. Fußball-Weltmeisterschaft. Mundial. Mistrovství světa.
Turnaj, který hltá celá planeta, napříště v grandiózním americkém podání.
Pokud by se na něj Koubek s českým týmem podíval, stal by se jedním z nejstarších trenérů, kterému se to kdy podařilo. Rekord drží německý pedant Otto Rehhagel, jenž v roce 2010 v Jihoafrické republice vedl Řecko v necelých dvaasedmdesáti. V Americe by ho měl předčit minimálně nizozemský generál Dick Advocaat, který v osmasedmdesáti protáhl na MS maličké Curacao. A do evropské baráže navíc vstoupí ještě jeden starší kouč: Mircea Lucescu, Rumunsko, osmdesát let!
Nespokojený plzeňský trenér Miroslav Koubek
Ti všichni jsou v kurzu desítky let, zatímco Koubkovo renomé stoupalo pozvolna. Možná i proto, že jako bývalý gólman musel v trenérské branži často odrážet předsudky.
Vždyť do ligy poprvé nakoukl až po padesátce a první velké úspěchy zažil jako šedesátník. Ještě než před deseti lety oslavil svůj jediný titul s Plzní, který mu připomíná tetovačka na předloktí, o niž se vsadil s hráči, zavála ho trenérská práce třeba až do Číny. Mazákovi Jozefu Jarabinskému pomáhal u týmu Tchien-ťin Teda: „Zajímavá zkušenost, i když krátká. Skončili jsme v polovině sezony, protože jsme se neshodli s novým klubovým manažerem. Snažil se rozhodovat o všem a diktoval nám, kdo by měl hrát a kdo ne. Přitom neměl o fotbale ánung.“
Zemanovi v patách
Nikdy neměl problém říkat věci napřímo a nebál se ani rázných kroků, což dokazuje i historka o konci jeho aktivní kariéry. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let Koubek chytal ve Spartě: „V létě 1981 jsem si na soustředění zlomil kotník. Ještě v dresu mě z Písku vezli žigulíkem na operaci na Bulovku. Rok jsem marodil, noha byla pořád jako chromá. A když se pak další léto objevili v klubu čtyři noví gólmani, deprimovalo mě to.“
Co bylo dál?
„Po roce další soustředění. Jednou večer jsme šli tajně na pivo, zatímco kluci si dali dvě tři, tak já to s místními protáhl. Tu noc jsem pochopil, že už nemám sílu bojovat. Nemohl jsem se odrazit, výkonnost byla tragická. Potajmu jsem si pak sbalil a odjel domů. Razantní tečka, konec.“
Bilič už Čechy dvakrát odmítl, píší v Chorvatsku. Mluvil o večeři s Nedvědem |
Koubek si mezitím vyjednal tříměsíční studijní volno, dokončil školu a vrhnul se na trénování. Později se učil například od Giovanniho Trapattoniho, za kterým dojížděl do Bayernu, a také od českého mistra Zdeňka Zemana. „Dva týdny s ním mi daly víc než tři roky studia na fakultě,“ ohlížel se. Když v šestadevadesátém přivezl slavné Lazio na kemp do Františkových Lázní, Koubek mu byl v patách, a tak zblízka sledoval, jak si v novém týmu po přestupu zvyká Pavel Nedvěd.
Co by asi hvězda reprezentace řekla na to, že tehdejšímu trenérskému stážistovi jednou svěří národní tým v boji o mistrovství světa? „Pro náš fotbal věčná škoda, že Zeman nikdy šanci u reprezentace nedostal,“ povídal Koubek před patnácti lety.
Teď ji velmi pravděpodobně dostane on sám.
