„Já mám na tyhle první zápasy docela štěstí,“ usmíval se jednadvacetiletý záložník. „Jak v Udinese, tak v jedenadvacítce jsem dal napoprvé gól, takže i teď jsem si věřil. Dobře jsem si sedl s klukama v kabině, takže jsem rád, že se nám zápas výsledkově povedl. A gól mi pomůže zvednout sebevědomí.“
Co vám blesklo hlavou, když jste se trefil? Splněný dětský sen?
Přišla obrovská euforie. Byl jsem hodně rád. Byli se podívat rodiče, přítelkyně... I proto jsem byl opravdu šťastný.
Napadlo vás hned po zisku míče, že poběžíte sám a zkusíte zakončit?
Věděl jsem, co udělat. Získal jsem míč na středu, viděl jsem, že jdeme dva na dva. Nevím, kdo byl na druhé straně, ale zkusil jsem to sám, jeden na jednoho. Povedlo se mi to, myslím, dobře.
Trochu to připomínalo akce, které předvádíte v italské lize. Je tohle váš typický způsob hry?
Dá se říct, že jo. Jsem levák, navedu si balon na pravou nohu, seknu to doleva a křížem po zemi střílím.
V poslední době přesně. Už v minulých dvou zápasech za Udinese jste dal dva góly, teď jste se trefil i v reprezentaci. Přenesl jste si pohodu?
Je pravda, že se teď docela cítím ve formě. Pomohly mi dva góly, které jsem dal proti Pescaře a Palermu. Do reprezentačního zápasu jsem si proto hodně věřil.
Šel jste až do druhé půle. S jakými pokyny?
Mluvili jsme spolu chvilku před zápasem. Říkal, abych zůstal v klidu, zbytečně neplašil. Chytil jsem se dvěma přihrávkami, takovými lehčími. Pak jsem si věřil víc a víc, až to vygradovalo tím gólem.
Než jste vyběhl na trávník, byl jste nervózní?
Vždycky je trochu nervozita. Ale já jsem se v Itálii už trochu otrkal. Hrál jsem na velkých stadionech, proti Juventusu, Neapoli, velkým týmům. Nervozita nebyla až tak velká jako proti nim.
Řekl jste si výkonem o základní sestavu proti San Marinu?
Doufám, že jo. Chtěl jsem panu Jarolímovi ukázat, že se mnou může počítat a že pokud bude třeba, jsem k dispozici.
Prohlédněte si sestřih zápasu Česko - Litva
Našli jste cestu, jak hrát v dalších zápasech? V těch posledních se Česko v útoku dost trápilo...
Nevím, jestli cestu... Je to přece jen jenom přátelák, proti Litvě, až samotná kvalifikace ukáže, jestli jsme schopní vyhrávat.
Jaký je pro vás zatím první sraz?
Určitě nádherný. Komu se to v životě povede, dostat se do reprezentace? S klukama jsme si sedli, nemám tu žádný problém.
Z Itálie jste ale zvyklý na trochu jiné stadiony. V Ústí se hrálo poprvé, ale nebylo úplně plno, jak se vám líbila atmosféra?
My jsme před zápasem čekali, že bude vyprodáno do posledního místečka, i jsme to četli na internetu. Z toho jsme trochu zklamaní, že byla velká část stadionu prázdná, hlavně protější tribuna. Ale děkujeme všem, kteří přišli.
