Sir Stanley Matthews
Legendární útočník nastupoval za anglickou reprezentaci do dvaačtyřiceti. V kvalifikaci o mistrovství světa 1958 naskočil ke třem zápasům, ale do konečné nominace na šampionát se navzdory nevoli fanoušků i novinářů nevešel. Fotbal však hrál za Blackpool a následně Stoke City až do roku 1965.
Alfredo Di Stéfano
Než v roce 1957 získal španělské občanství, stihl si připsat starty za reprezentace Argentiny (tam se narodil) a Kolumbie (tam čtyři roky působil). Španělsku pomohl k postupu na mistrovství 1962, ale svalové zranění ho na turnaj nepustilo, a tak v takřka šestatřiceti reprezentační kariéru ukončil. Nadále však působil v Realu Madrid a následně v Espaňolu.
Pelé
Trojnásobný mistr světa (1958, 1962 a 1970) ukončil reprezentační kariéru v roce 1971, čili v jedenatřiceti. Loučil se v utkání proti Jugoslávii v Riu de Janeiru (2:2). Pokračoval však ještě za Santos a následně za New York. Brazilský dres oblékl ještě jednou, byť neoficiálně. V roce 1976 nastoupil proti Flamengu, což je brazilský klub, a podílel se na výhře 2:0.
Lev Jašin
Jediný gólman, který kdy získal Zlatý míč, se rozloučil se sovětskou reprezentací až v roce 1971, kdy mu bylo jedenačtyřicet. Tehdy ukončil kariéru úplně. Ještě rok předtím byl na mistrovství světa jako brankářská trojka a asistent trenéra.
Gerd Müller
Takhle odchází král. Poslední zápas za Německo odehrál ve finále mistrovství světa 1974. Na výhře 2:1 nad Nizozemskem se podílel vítězným gólem, který z něj dlouho dělal nejlepšího střelce v historii šampionátu (než ho s patnácti brankami v roce 2006 překonal Brazilec Ronaldo). Ba co víc, v devětadvaceti letech slavil v Mnichově, kde prožil nejlepší roky v dresu místního Bayernu!
Johan Cruijff
Pomohl k postupu na mistrovství světa 1978, ale na stříbru Nizozemska už se nepodílel. V létě 1977 v pouhých třiceti letech reprezentační kariéru překvapivě ukončil. „Rok před šampionátem mně a mé rodině hrozili únosem. Na mistrovství světa musíte být připravený na 200 procent... V životě jsou zkrátka důležitější hodnoty než fotbal,“ vysvětloval později.
Franz Beckenbauer
„Císař Franz“ odešel z mezinárodního fotbalu už v roce 1977, tedy v pouhých jedenatřiceti. Rok předtím byl přitom zvolen do týmu mistrovství Evropy 1976... Jenomže z Bayernu Mnichov přestoupil do New Yorku, takže svou kariéru v německé reprezentaci raději ukončil.
George Best
Popularitu získal i díky svému životnímu stylu, který mu ovšem zároveň zkazil kariéru i život. Severoirský trenér Billy Bingham zvažoval, jestli ho nominovat na mistrovství světa 1982, ale nakonec ho kvůli problémům s alkoholem na šampionát nevzal. Poslední mezistátní zápas, teprve sedmatřicátý, odehrál rok předtím v jedenatřiceti.
Michel Platini
Konec kariéry - klubové i reprezentační - předem ohlásil na závěr sezony 1986/1987. Za Francii proto naposledy nastoupil v kvalifikaci o mistrovství Evropy, když mu bylo jedenatřicet. V roce 1988 však ještě jeden „mezistátní“ start přidal, když v exhibici nastoupil za Kuvajt proti Sovětskému svazu (0:2).
Diego Maradona
Po triumfu na mistrovství světa 1986 a stříbru v roce 1990 chtěl o čtyři roky později dovést Argentinu k dalšímu velkému výsledku. Na šampionátu ve Spojených státech stihl nastoupit ke dvěma zápasů, ale pak neprošel dopingovým testem a odjel domů. Bylo mu tehdy třiatřicet. Reprezentační dres už nikdy neoblékl.
Zinedine Zidane
Po mistrovství světa 2006 ukončil rovnou celou profesionální kariéru. Ve finále hlavou vrazil do italského obránce Marka Materazziho a dostal červenou kartu. Francie skončila druhá. A čtyřiatřicetiletý Zidane? Ten udělal tečku za kariérou veřejně prospěšnými pracemi, kdy trénoval děti.
Ronaldo
Za Brazílii hrál ještě na mistrovství světa 2006, po kterém už pozvánky do národního týmu nedostával. Až v létě 2011 nastoupil ještě v přípravném utkání proti Rumunsku (1:0), což byla definitivní derniéra. Kariéru oficiálně uzavřel kvůli zdravotním problémům necelý půlrok předtím v Corinthians.
