Čím se hráči baví? Náruživě zápasí při počítačových hrách play station, chodí na kafe, brouzdají po internetu, poslouchají muziku, hltají filmy a nekonečné fotbalové přenosy. Co jiného dělat ve městě, za kterým začíná pustina?
"Chtěli jsme kluky vzít na řeku Paraná, ale nevyšlo to," říká šéf výpravy. Cizinci obvykle po obrovské řece dychtí, je to častý výletní cíl. Paraná je u Rosaria široká skoro 30 kilometrů.
Jenže čeští mladíci měli smůlu: vždy, když se výlet připravoval, bylo špatné počasí, jen pět stupňů nad nulou, foukal nepříjemný vítr. Na pětihodinovou lodní vyjížďku to pro sportovce není zrovna ideální počasí.
O Argentině hráči slyšeli spoustu zpráv, jedna určitě nevychází: na šampionát nechodí diváci, aspoň v Rosariu. Ve čtvrtek proti Austrálii bylo v hledišti 1500 lidí. "Ale když se tu před pár dny hrálo semifinále Poháru osvoboditelů, přišlo jich padesát tisíc," vzpomene Fousek.
"Neskutečná atmosféra, velkolepý silvestr v roce 2000 byl v porovnání s tím jen dětskou hrou." I když v Rosariu není nic moc zajímavého, čeští fotbalisté se nechtějí stěhovat ani náhodou. "Vytvořili jsme si tu svůj domov," vzkazují. Jenže když neskončí první ve skupině, balí kufry. To by zakotvili buď na severu v Saltě, nebo na západě v Cordobě.
"V Saltě jsou sociální bouře, lidé tam mají hlad," dozvěděli se hráči od české ambasády. A pokud by museli do Cordoby? Asi by tam v osmifinále potkali favority z Brazílie... Nad tím, aby všechny plány vyšly, bdí fialová plyšová postavička se zeleným nosem. Je to maskot pro štěstí. Dostal jméno Lábus. Podle herce, který mladíky bavil na nedávném soustředění v Blšanech.
