"Sešli jsme se tam s klukama, co hrajou v Rusku. Já, Jirka Jarošík, Martin Jiránek, Luboš Kalouda, Marek Čech. A druhá polovina hospody byli Slováci, i když ne fotbalisti, ale fanoušci. A po zápase jásali, pro nás to nebylo nic moc, ale co jsme taky mohli dělat," líčí Koller.
Češi 1. dubna doma prohráli se Slovenskem 1:2 a čtyři zápasy před koncem kvalifikace o postup na mistrovství světa 2010 ztrácejí na rivala sedm bodů.
V sobotu v Bratislavě nadejde čas odvety a šestatřicetiletý útočník, který je s 55 góly nejlepším reprezentačním střelcem všech dob, už pro výsledek bude moci udělat hodně.
Po čtrnácti měsících se totiž do národního mužstva vrátil. "Vrátil jsem se, abych pomohl," prohlásil útočník ruské Samary v pondělí na srazu.
S reprezentací se dočasně rozloučil po loňském mistrovství Evropy, kde Česko vypadlo ve skupině. Minul dva trenéry Petra Radu a Františka Straku. A když se národního týmu ujal Ivan Hašek, Koller se vrátil.
Změnilo se něco?
Je tady nový trenér, realizační tým, pár nových kluků, jinak pořád stejný.
Byl pro vás rozdíl, když vás k návratu přesvědčoval Hašek, nebo Rada?
U mě ani ne. Bylo po Euru, měl jsem za sebou nevydařené angažmá v Norimberku a před sebou nové v Samaře. Kdyby Ivan Hašek byl u týmu už tenkrát, tak bych do toho taky nešel, neměl jsem chuť.
A teď už ji máte?
Je to jiné, daří se mi v Samaře. Cítím se dobře jak psychicky tak fyzicky. A když mi Ivan Hašek někdy v červenci volal, tak jsme se domluvili, že když budu zdravý a ve formě, tak pomůžu. Líbilo se mi, jak se do toho vrhnul, jak vzal na sebe zodpovědnost. Chtěl bych, aby on i nové svazové vedení mělo dobrý start.
A vy jako nejlepší reprezentační střelec historie můžeme prožít lepší loučení, než to po vyřazení na Euru s Tureckem.
Líp se rozloučit, to určitě nebyla moje hlavní motivace. Když jsem se tenkrát rozhodl, tak jsem nepřemýšlel o tom, že končím porážkou. Ale koho by netěšilo, kdyby se rozloučil na mistrovství světa.
Pokud by Česko postoupilo, vy byste tedy příští rok na šampionát cestoval?
Musím se trochu krotit, protože v mém věku, nevím, co bude za týden. A v listopadu mi v Samaře končí smlouva a nevím, co bude se mnou dál.
Kde byste si přál působit?
Chtěl bych ve Francii blízko Monaka, dcera tam půjde do školy. Nabízí se Nice, Monako, pak Cannes, které hraje druhou ligu. Ale zatím to nechávám být a neřeším to.
V létě vás chtěl ze Samary získat ruský mistr z Kazaně. Lákal vás na Ligu mistrů.
Když jsem teď viděl, že bych si zahrál proti Barceloně a Interu Milán... Ale nevyšlo to, asi to ztroskotalo na finančních požadavcích Samary. Nechtěl jsem odcházet za každou cenu. Ani zklamaný z toho nejsem.
Zklamání by po sobotě zavládlo v Česku, kdyby národní mužstvo v Bratislavě neuspělo. Na Slovensku vás čeká zápas o všechno: musíte vyhrát, aby šance na postup na mistrovství světa reálně žila.
Tyhle zápasy mám rád. Je to jako na velkých turnajích.
Když jste v Bratislavě hráli naposled, tak jste tam zvítězili 3:0 a vy jste na podzim 2006 dal jeden z gólů. Může to být pro Čechy psychická výhoda?
Je to tak dlouho, že spoléhat na to nemůžeme. Musíme se odrazit od nedávného přípravného zápasu s Belgií. Kluci hráli velmi dobře, na to by chtělo navázat.
A navíc Češi mohou spoléhat na posily: na vás a Tomáše Rosického, oba jste v týmu dlouho nebyli. Mohou Slováci dostat strach?
Na to nedokážu odpovědět. Nevím, do hlav jim nevidím. Musíme spoléhat sami na sebe, dobře se připravit.
Ale vaše zařazení mohou čeští fanoušci chápat jako spásu.
To je nevděčná role, nechci si nic připouštět, ale jen se dobře připravit. Nečtu noviny, kde se všechno rozebírá. Soustředím se na tréninky. Na hřišti je přece tým, já chci mužstvu maximálně pomoct.
Přesto, cítíte větší zodpovědnost?
Dlouho jsem tady nebyl, takže určitě jo. Hlavně motivaci mám větší.
Rok jste nastupoval jen za Samaru v lize. Jaký je rozdíl hrát za klub a za reprezentaci?
To se nedá srovnat. V lize máte zápasy každý týden a když se jeden nepovede, tak to v příštím napravíte. Ale v národním mužstvu teď hrajeme play off. Nemůžeme si dovolit zaváhat, každý nevydařený zápas znamená konec. Na Slovensku to bude strašně důležité.
Bude to velký nápor na nervy?
Kvalifikace se prostě takhle vyvinula, že je to buď a nebo.
Hůř se vám spí?
Ne, ne, spí se mi dobře.
Tým se téměř nezměnil, jen trenér je nový. Může jen tato změna vést k tomu, aby národní mužstvu hrálo mnohem líp než v předchozích zápasech kvalifikace?
Doufám, že jo. Bylo to vidět už s Belgií, všichni chtěli hrát, sebevědomí se zvýšilo. Ale na druhou stranu to byla jen příprava, kvalifikace je ještě výš.
