V úterý sedne do letadla a vyrazí směr Turín. U Pavla Nedvěda bude mít schovaný lístek na zápas Itálie vs. Česko. Při pokusu o uchování české naděje na mistrovství světa oživí si vzpomínky na úspěšné angažmá: Zdeněk Grygera sedával v kabině místního Juventusu čtyři roky. "Spojím to s návštěvou známých, možná se podaří potkat i bývalé spoluhráče. Nechám to náhodě," říká bývalý reprezentační obránce.
Plánujete něco s Pavlem Nedvědem, když budete v Turíně? Můžete u něj třeba přespat, ne?
Určitě se na chvíli potkáme, i když bude Pavel dost v permanenci. Spát u Nedvědů nebudu. Mám v Turíně ještě byt, ale ten pronajímám, takže musím na hotel a jen to zkontroluju. (usměje se)
Budou vás lidé poznávat?
Bydlel jsem v centru, tam mě lidi poznávají pořád. Byl jsem v Turíně v únoru a hlásili se ke mně. V Itálii se nezapomíná.
V ITALSKÝCH SLUŽBÁCH. Zdeněk Grygera bojuje v dresu Juventusu Turín.
Chystáte se na útoky fanoušků?
To ne. Přece jen je to sever Itálie, ten je pro fotbalisty nejlepší. Není tam přehnaná euforie. Lidi vás jen pozdraví. Od Říma dolů, to je blázinec. V Neapoli vám skočí kolem krku a hned jste nejlepší kámoš. (směje se) Tady jsou lidi na italské poměry zdrženlivější.
Přesto to asi hvězdy typu Buffona či Pirla nemají lehké, ne?
U nich je ten zájem samozřejmě vyšší. Nemůžou skoro vyjít ven. Mají výhodu, že v tom vyrůstali. Jako kluci viděli hvězdy, které taky nikam nemohly, ale chtěli být jako oni, žít jejich život. Jsou na to připraveni. Pro nás Čechy je to změna. Na začátku mi to nevadilo, ale když je to každý den...
Tak už je toho moc, co?
Jdete ráno na kafe a hned vás poznají a chtějí se bavit o fotbale. Kamkoliv se hnete, neuniknete. Až si člověk říká: Ach jo, už bych si rád odpočinul. Na prvním soustředění s Juventusem jsme byli dvanáct dní jen na hřišti a v hotelu. Před ním stála do půlnoci tisícovka fanoušků, všichni žadonili o fotku nebo podpis. Ale zvyknete si, i když si tam od fotbalu neoddychnete. Titulní strany novin jsou plné Juventusu, AC nebo Interu. Všichni to čtou, fotbal řeší celé rodiny.
V REPREZENTAČNÍM DRESU. Zdeněk Grygera v kvalifikačním utkání ve Slovinsku.
Měl jste nějaká doporučení, jak se chovat, když fanoušci chtějí podpis nebo fotku?
Každý fotbalista v Itálii cítí, že je povinnost zastavit se, podepsat se. V Itálii jsou fotbalisté na společenském žebříčku nejvýš. Platí tam: Fotbal, a co je víc?
Napadá mě třeba papež...
No, myslím, že pro velké fotbalové nadšence ne. Fotbalisté jsou víc než papež, jsou totiž nejvíc. Byl jsem s Pavlem Nedvědem párkrát ve městě. Ze začátku to bylo dobrý, ale pak se rozkřikne, že je tam Nedvěd, všichni lidé se začnou sbíhat a pak je to na rychlý úprk.
Z dob v Juventusu se dobře znáte s brankářem Buffonem. Budete se před zápasem hecovat?
Nechám ho v klidu. Třeba se tam potkáme. Ale Italové se před zápasy mezi sebou taky rádi hecují, mají podobný smysl pro humor jako Češi. Gigi (Buffon) skousne všechno, vždycky byl nad věcí a s humorem odpoví. Raději bych napsal českým klukům zprávu po výhře.
Jsou Buffon a Pirlo pořád ikonami, nebo už je válcují mladíci Balotelli a El Shaarawy?
Mladí už vzhlížejí k těmhle novým idolům. Jsou to extravagantní typy, navíc útočníci. Za pět deset let se bude mluvit jen o nich. Je to logické. Del Piero, Buffon, Totti a další taky střídali generaci, kde byli Vialli, Baggio nebo Maldini. Hodně se to řídí klubovou příslušností. Fanoušci Juventusu asi Balotelliho moc nemusí. Na ně působí jako červený hadr na býka. V Itálii vás buď milují, nebo nenávidí. Není tam nic mezi tím.
V CIVILU. Zdeněk Grygera zadumaný i usměvavý.
Doma máte naladěné italské kanály. Už se tam během minulého týdne řešil zápas s Českem?
Teď tam řešili hlavně to, že prý chce trenér Prandelli po mistrovství světa skončit, a spekulovali, kdo by ho mohl nahradit. Italové fandí hlavně svým klubům. Nároďák je tolik nebere, skalní ultras vůbec, vyjma velkých akcí. Třeba v Turíně je zajímá Juventus, to je jejich srdcová záležitost. Uvidíme, jestli bude vyprodáno.
Tipnete si? Juventus má krásný stadion pro 41 tisíc diváků.
Myslím, že vyprodáno nebude. Možná však budou mít lidi kolem Turína hlad po národním týmu, protože tam čtyři roky nehrál. Čekám podobný zápas jako v Praze s tím, že doma půjdou Italové víc za vítězstvím, které stačí k postupu na mistrovství světa. K nám jeli pro bod.
