Od nynějška si rodáka z Převýšova budou dobře pamatovat i fotbalisté Ukrajiny, proti nimž při kanonádě české reprezentace (4:0) nastoupil na prvních životních devadesát minut v národním týmu.
Poprvé se sice představil na pár minut na japonském Kirin Cupu, ale teď mohl konečně kouči Michalu Bílkovi dokázat, že ho klidně mohl nominovat do základní sestavy už ve Skotsku.
Na hřišti působil dravě. Nebál se osobních soubojů jeden na jednoho, vybojoval několik míčů. Přesně takové výkony ozdobily jeho hru v Plzni a teď na Pilařovi nebylo znát, že v reprezentaci teprve začíná.
Jaký byl první celý zápas v národním dresu?
Hrozně nám pomohlo, že jsme brzy vedli 2:0, najednou se hrálo o dost líp. Celkově se všechno vyvíjelo dobře. Byli jsme kompaktní a hlavně ani ve druhém poločase nepolevili. Měli jsme dost dobrých momentů. Když jsme ztratili míč, okamžitě jsme se snažili vybojovat ho zpátky.
V dobrých momentech jste se objevoval i vy. Několikrát jste se drze prosadil. Jak jste zvládl tlak, který je teď na reprezentaci vyvíjen?
Chtěl jsem hrát uvolněně, podat dobrý výkon a odmakat zápas, abych jel třeba na další sraz. Je důležité také mít to v hlavě srovnané.
Dost jste si dovoloval na levé straně na jiného mladého hráče Butka. Potom už vás Ukrajinci i zdvojovali.
Při přípravě na zápas jsem o něm slyšel, že hrál proti klukům z jednadvacítky. On je také rychlostně vybavený. Ale řekl jsem si, že proti němu budu zkoušet jeden na jednoho. Tedy to, co mě trošku zdobí i v Plzni.
Vašemu výkonu by slušel ještě první reprezentační gól, co říkáte?
To mi říkala spousta kluků. Byla by to třešínka, ale je co zlepšit, i když jsem se cítil dobře. Přitom tři dny před zápasem jsem byl nachlazený.
Vnímáte zápas s Ukrajinou i tak, že jste hrál také o poslední zápasy kvalifikace se Španělskem a Litvou?
Byl bych rád u toho, za šanci bych byl vděčný, ale třeba utkání s Ukrajinou si zasloužilo víc kluků. Fakt jsme hráli jako tým. Kdyby kdokoliv na hřišti jen chvíli vypustil, nedokázali bychom vyhrát.
Pochvalu vám složil i bývalý internacionál Ladislav Vízek. Jak si toho vážíte?
Moc si cením toho, že mě někdo takhle hodnotí. Já však musím makat dál a nic jiného mi ani nezbývá.
Měl k vám kapitán Tomáš Rosický podobný proslov jako k Petru Jiráčkovi před duelem ve Skotsku?
Promluvil ke všem a mně to dost pomohlo. Poplácal mě a pogratuloval a dodal, ať v nasazeném tempu vydržím. Hrozně se mi jeho přístup líbil už na mém prvním repre srazu. Zaprvé jako hráče a navíc i jako člověka. Rada od něj byla prospěšná.
Sejmula z vás ta slova nervozitu?
Nervózní jsem trochu byl, ale hlavně jsem si věřil, že svých prvních devadesát minut zvládnu.
Raději byste možná zasáhl už do zápasu ve Skotsku, ne?
Přál jsem si nastoupit, protože tam bylo krásné prostředí. Ani lidé u nás snad takhle nefandí. Skotové nehráli tak dobře, ale diváci je pořád povzbuzovali.
Něco podobného si ale ještě užijete. Už zanedlouho vás čeká další mezinárodní srovnání v zápasech Ligy mistrů.
Věřím, že si ty zápasy užijeme. Půjdeme teď na BATE Borisov. Člověk si řekne, že to je jen nějaký takový klub, ale budou silní. Mají dost cizinců.
Ale určitě se těšíte na Barcelonu a Messiho. Určitě víte, že jste si podobní postavou, fotbalovou drzostí.
To jo. Ale konečně uvidím Messiho a další hráče, jak umějí pracovat s míčem v plné rychlosti. Zatím jsem to viděl jen v televizi. Divím se tomu, jak dokáže tak lehce obejít hráče. Obránci to s ním mají těžké.
