Ano, vychytal. Zidane mladší je totiž brankář. V Realu Madrid, kde jeho otec trénuje, nastupuje za rezervu. „Chtěl jsem se od táty odlišit, proto jsem brankář. Jsem šťastný za to, co on dokázal, ale já si chci jít vlastní cestou. Být sám sebou,“ svěřil se Luca Zidane španělským médiím.
Ale příjmení Zidane na dresu nosí na rozdíl od staršího bratra Enza; ten má jmenovku Fernández po matce, aby nepoutal tolik pozornosti a nebyl slavným jménem zatížen. Mimochodem v královském Realu kopou i další dva Zidanovi synové, čtrnáctiletý Theo a desetiletý Elyaz.
Druhorozený Luca, jen 181 centimetrů vysoký kapitán U19, včera v Ústí chytal spolehlivě. Ukázal, že si rozumí s míčem; to už má po tátovi. Francie vyhrála 2:0, ale mezi novináře přijít odmítl. „Řekli jsme si svoje k tomu, co Zidane je. Myslíme si, že je trochu protekční,“ uvedl český gólman Jan Plachý. „Ale dneska chytal výborně, udržel nulu a měl jistou rozehru. Přeju mu štěstí.“
Zinédine Zidane řečený Zizou se stal mistrem světa i Evropy a dvojnásobným vítězem Ligy mistrů, vyhrál ji jako hráč i trenér. Má Zlatý míč a tři tituly světového Fotbalisty roku. Je považovaný za jednoho z nejlepších hráčů historie.
Končil škraloupem, ve finále světového šampionátu 2006 udeřil hlavou do hrudi Itala Materazziho a byl vyloučen. I jeho potomek Luca, nyní osmnáctiletý, už má v životopise stejný prohřešek za „hlavičku“ v mládežnickém derby s Atléticem.
Většinou ale curriculum vitae plní lepšími kolonkami. Francii U17 dotlačil k evropskému titulu. „Na tom, že jsem Zidanův syn, je nejlepší, že mám na sobě spoustu tlaku. Zoceluje mě to,“ nefňuká rodák z Marseille.
I proto s Francií na severu Čech slavil postup.
