Pátou sezonu hrajete ve Werderu Brémy. Je pro vás mezistátní zápas v Německu něco víc?
Ano, a speciální zápas je to i z toho důvodu, že se hraje v Hamburku, což není od Brém daleko. Přijedou se podívat známí. Jiné to bylo také v tom, že se vyptávali i novináři, než jsem odjel do Česka.
Co jste jim o síle české reprezentace říkal?
Odpovídal jsem, že budeme nepříjemným soupeřem, necháme tam všechno a Německo to nebude mít snadné.
Ale proti úřadujícím mistrům světa to bude těžké, že?
Extrémně těžké. Musíme podat velmi disciplinovaný výkon, ale zároveň se nesmíme zaměřit jen na obranu. Samozřejmě, nemůžeme s nimi hrát otevřený fotbal, to by nedopadlo dobře, ale musíme být i aktivní.
Jak se s vámi loučili němečtí spoluhráči?
Jako vždycky přáli štěstí, ale tentokrát říkali, ať se nám daří až v tom druhém zápase tohoto reprezentačního srazu, který nás čeká proti Ázerbájdžánu.
Němci prý českou reprezentací moc nežijí.
Oni mají takové sebevědomí, že soupeře moc neřeší. Pokud tedy nejde třeba o Brazílii. Jsou v takovém rozpoložení, že se zabývají sami sebou.
Ale na nedávném mistrovství Evropy se do finále nedostali a skončili třetí. Jak to brali?
Neprezentovali to jako tragédii, že by úplně vyhořeli.
V čem je jejich největší síla?
Mají individuality, které se až na pár výjimek dokážou podřídit týmu. Většina hráčů má německou mentalitu, takže dokážou potlačit své ego.
Hrají jako počítač?
V posledních letech trochu změnili styl. Už to není tak přímočaré, ale naopak drží míč a snaží se soupeře otrávit. Ale člověk musí být obezřetný, protože z toho dokážou přejít do rychlé akce třeba kolmou přihrávkou.
V úterý po tréninku jste navštívil děti v motolské nemocnici.
A udělal jsem to moc rád... Byla tam holčička, která měla problémy se zrakem a byla po transplantaci ledvin. Asi deset minut pro nás napodobovala zvuky ptáků, které uměla přesně vypískávat. To bylo skoro neuvěřitelné, něco takového jsem ještě nikdy neslyšel.
Vezmou vás takové příběhy za srdce?
Člověk si uvědomí, co je nejdůležitější. Jsou to jiné věci než fotbal.