Pokud nastoupíte v sobotu proti Německu i v úterý proti Ázerbájdžánu, připíšete si třicátý mezistátní zápas. Co na to číslo říkáte?
Já si vážím každého startu za reprezentaci a bylo by moc pěkné dostat se na tu třicítku.
Víc startů mají v současné reprezentaci jen Theodor Gebre Selassie, Tomáš Sivok, Marek Suchý a zraněný Vladimír Darida. Nepřijde vám zvláštní, že patříte v tak mladém věku mezi nejzkušenější?
Je to zajímavá situace, trošku zvláštní. Uvědomuju si, že zodpovědnost teď bude i na mně a nezříkám se toho.
Takže cítíte, že se vaše role v reprezentaci mění?
Když jsem v reprezentaci začínal, tak v ní byla spousta zkušených hráčů jako Tomáš Rosický, Jarda Plašil, Petr Čech nebo David Lafata. Byl jsem nováček a rozkoukával jsem se. Teď, když už do národního týmu patřím déle, tak si uvědomuju, že někteří skončili a do popředí se dostávají noví hráči.
Mění se i síla týmu?
Máme za sebou teprve dva zápasy, takže síla se ještě nedá hodnotit. Ale věřím, že v týmu je. Mohlo by být super, že se spoustou kluků se známe od mladého věku a jsme na sebe zvyklí. Jsme dobrá parta, která táhne za jeden provaz.
Třeba s Pavlem Kadeřábkem nebo Jakubem Brabcem hrajete od dětství. Představovali jste si jako malí kluci, že jednou budete tvořit základ reprezentace?
Ne, ne, ne. Byl to sen každého z nás dostat se do reprezentace, ale ani v nejbláznivějším snu nás nenapadlo, že bychom se tady sešli v tolika lidech.
Ale ze Sparty už jste se rozutekli do světa. Vy jste v létě přestoupil do Boloni. Jaké jsou první dojmy?
Jsem velice spokojený jak po fotbalové stránce, tak po životní. Město je nádherné, máme s přítelkyní krásný byt v centru, takže v tomhle ohledu jsme spokojení. A co se týče týmu? Zatím super. Měli jsme dobré výsledky, i když poslední zápas proti Janovu nedopadl podle představ. Kdybychom zvítězili, tak bychom měli stejně bodů jako třetí, takže to je trošku kaňka na tom rozjezdu.
Hrajete stabilně v základní sestavě, přihráváte na góly, slyšíte chválu. Čekal jste, že zapadnete tak bleskově?
To ne, ale už v přípravě jsem dostával hodně prostoru. Jsem rád, že ta šance přišla a moc si toho vážím. Snažím se pracovat dál, abych neusnul na vavřínech a neujel mi vlak.
Chválil vás i Pavel Nedvěd. A zároveň řekl, že vaší motivací musí být přestup do ještě většího týmu. Co na jeho slova říkáte?
Obrovsky si toho vážím, zahřeje to u srdce. A to, co říká, je stoprocentně pravda.
Takže ještě chcete dál?
Jednoznačně, chtěl bych se dostat ještě dál, ale je to přesně tak, jak říkal pan Nedvěd. Musím jít krok za krokem, nejde to hned. Musím předvádět dobré výkony v Boloni, dávat góly a přihrávat na ně, pak se můžeme bavit o dalším kroku. Ale ten je ještě hodně daleko.
Co vám na italském životu vyhovuje a co naopak štve?
Jedna věc patří do obou kategorií. Někdy mi vadí, že Italové mají na všechno spoustu času, což ovšem může být taky výhoda. Přijdete pozdě, člověk se honí a oni mu řeknou, že je to v pohodě. A co mi vážně vyhovuje, tak je výborná italská kuchyně.
A italština?
Zatím umím jen takové základy, spíš je to skládání slovíček. Na rozhovor s novináři to ještě nějaký čas nebude. Ale chodím na hodiny italštiny. A třeba v restauraci už si nějak objednám, i když nevím, jestli to říkám správně.
Co byl zatím největší zážitek na hřišti?
Když jsme hráli na San Siru. Je to nádherný stadion. Byl jsem tam před lety jako divák, když tam hrála Sparta proti AC Milán, ale nepamatoval jsem si, že je ten stadion tak obrovský. Byl jsem překvapený, když jsem přišel na hřiště.
